Opäť závidím héliovému balóniku,pretože môže vyletieť tak vysoko,ako by som dnes chcela ja...

Leden 2012

30.1. :)

31. ledna 2012 v 13:43 daily news
Aj ked nie je jednálniček najlepší, tento deň bol skvelý :) doskúškovala som a začína mi pár dní prázdnin :))

JEDÁLNIČEK:
Raňajky:pol chlebíka s nutelou
Desiata:big mac,pár hranoliek
Obed:trošku zemiakov so syrom
Olovrant:2 zákusky
Večera:1,5 žemličky s vajíčkom
Pitie:1 l zeleného čaju, 0,3 l minerálky, 0,3 l coly

29.1. :D

29. ledna 2012 v 17:11 daily news

wanna be ana? you shold be here!

FACEBOOK SKUPINA-OWN ANA WORLD


28.1. :)

29. ledna 2012 v 10:27 daily news
JEDÁLNIČEK:
Raňajky:2 toasty,čínska kapusta
Desiata:-
Obed:zeleninový tanier,trošku ryže,mäso,3 koláče
Olovrant:1koláč
Večera:-
Pitie:1,5 l zeleného čaju, 0,3 l minerálky

Vím jak chutná vzduch - 14.časť

28. ledna 2012 v 11:15 Knihy
"Co si koupíme k večeři?" Poznala jsem jí na hlase, že se snaží, aby to znělo jako ta nejpřirozenější věc na světě. To mu­sí hned začít mluvit o jídle? To bych snad radši na místě umře­la, než muset odpovídat na otázky, co si dám k jídlu.
"Rozhodni to ty, mami." Bylo na ní znát, že jí mozek pracu­je na plné obrátky - bude teď všechno zase v pořádku?
"Tohle jíst nebudu!" Odstrčila jsem talíř a vstala znechuce­ně od stolu. Uzavřely jsme dohodu, že za žádných okolností nebude používat při smažení tuk, a teď jsem zjistila, že karba­nátky polila rozpuštěným margarínem.

"Já se z toho zblázním, jsi tak neuvěřitelně ubohá." Práskla
jsem za sebou dveřmi.
"Pojď zpátky!" Hlas měla pohnutý. Za chvíli se rozbrečí a já se pak budu muset omluvit, aby na mě zase nebyla naštvaná několik dní. Nejhorší na tom bylo, že se mnou nemluvila. Ne­snášela jsem mlčení a z ticha na mě šla panika. Přitiskla jsem ucho ke stěně a uslyšela její pláč, přesně jak jsem čekala. Ach ne, teď se budu muset vrátit a nacpat do sebe půlku karbanát­ku. Naštěstí mám ve skříni schovaných ještě dost tabletek.
"Promiň, mami." Dívala se na mě zle.
"Už mám toho trápení s tebou dost." Tak tohle sedlo a ona

si toho byla vědoma! Měla jsem jenom ji a toho, že by mě opustila, jsem se bála víc než čehokoliv jiného. Padla jsem vedle ní na kolena a položila jí hlavu do klína. Myšlenky mi divoce vířily hlavou. Bylo jasné, že něco musím udělat, abych ji obměkčila.
"Co kdybych uvařila kafe a rozpekla pár housek?" Usmála jsem se na ni a dala jí pusu na ruku.
"Tak dobře." Vstala a začala uklízet ze stolu. Ulevilo se mi, pokud se dokážu chovat mile po zbytek večera, tak se nena­štve. V televizi dávali starý western, a i když jsem černobílé filmy neměla nikdy ráda, donutila jsem se na něj koukat, aby měla máma radost. Moc sejí líbilo, když jsem jí dala hlavu do klína a ona mě mohla hladit po vlasech. Myslím, zejí to připo­mínalo časy, kdy jsem byla malá."Začnu chodit na ekonomku." Bylo to jednou v sobotu pár týdnů poté, co jsem sama sebe propustila z nemocnice, seděly jsme s mámou nad svojí obvyklou kávou a cigaretou a četly noviny.
"Ještě ne, nejsi na to dost zdravá."
"Copak jsem nepřibrala?" Pyšně jsem na ni hleděla. Ráno jsem měla na váze 34,5 kilo. Nemohla tušit, že si úplně dole ve skříni pod oblečením schovávám velké láhve od coly naplněné vodou, zakázala jsem jí totiž chodit do mého pokoje. Řekla jsem jí, že potřebuju trochu soukromí po těch hnusných měsí­cích v nemocnici, a ona mě chápala.
"Zvládla bych to, mami, prospělo by mi soustředit se na něco jiného než na jídlo."
"Opravdu nevím, Marie. Leslie zdůrazňoval, že v tomhle stavu by ses měla vyhýbat jakékoliv fyzické námaze."
"No jo, ale podle něj už bych dávno měla být mrtvá. Tvrdil, že jenom sejít dolů do haly by byla moje smrt - vzpomínáš si, mami?"
"Jo, a pak jsme prostě sedly na autobus a jely domů." Spo­lečně jsme se tomu sarkastickému vtipu zasmály, takový druh humoru byl pro naši rodinu vždycky typický.
"A to by ses nastěhovala zpátky k Jesperovi?" Vyčkávavě tam seděla se zapalovačem na půl cesty k sedmé cigaretě dne.
"To nevím, mami," podrážděně jsem se k ní otočila.
"To bys ale asi musela, kdybys měla chodit do školy ve

Svendborgu." Dotklo se mě, že tak rychle došla k závěru, že se prostě přestěhuju do Svendborgu. Vždyť jsem si ani nebyla jis­tá, jestli se mi chce bydlet zase s Jesperem. Ale pokud by to jinak nešlo, tak s ním bydlet budu. Bylo by to koneckonců i mnohem jednodušší, kdybych bydlela s ním, protože u něj bych mohla zvracet a polykat tabletky projímadla do aleluja. V duchu jsem se zasmála, proč mě to nenapadlo dřív?
Zavolala jsem Jesperovi a řekla mu, že bych se k němu chtěla zase nastěhovat. Mlčení na druhé straně drátu mě bodalo u srdce.
"A nebylo by lepší, kdybys zůstala u matky?" Znělo to jako prosba a mně z toho bylo špatně.
"Ne, strašně se mi po tobě stýská a máma si taky myslí, že to bude fajn." Kousala jsem se do rtů, abych potlačila zlost. Samozřejmě, že nechce mít doma takovou ohyzdu, ale já ne­chtěla za žádnou cenu zůstat u matky, jakmile jednou prohlá­sila, že bych se měla odstěhovat. Byla jsem rozhodnutá přestě­hovat se k Jesperovi ať chce, nebo ne.
"Ses si jistá, že s tím tvoje máma bude souhlasit?"
"No jistě - vždyť přece neumírám," odpověděla jsem sar­kasticky. Proč by to měl být takový problém? Nenáviděla jsem svůj život. Někdy jsem pochybovala i o tom, jestli jsem vůbec někdy byla šťastná. I když mé dětství bylo plné lásky, byla jsem nešťastné dítě. "Marie, ty jeden nevděčnej spratku," šep­tal mi můj vnitřní hlas a já nervózně vyhrabala z balíčku po­slední cigaretu.
"Máš ještě cigarety, mami?" Kontrolovala jsem se, aby můj hlas zněl mile. Jednou jsem se rozhodla přestěhovat k Jespero­vi, tak teď se toho nesmím vzdát. Máma seděla na gauči a sle­dovala se zájmem televizi. Do prčic, jak mi lezla na nervy, jak
tam může jen tak sedět a koukat na bednu, zatímco můj život se rozpadá na kusy.
"Máš všechno?" Máma stála v domovních dveřích a mávala mi.
"No jo," slzy se mi tlačily do očí. Odteďka už bude všech­no jenom na mně, děsila jsem se. Věděla jsem, že jíst neza­čnu, a nahánělo mi strach, že budu vydána na pospas sama sobě.
"Nevypadáš, že bys přibrala." Jesper tam stál s pusou napůl otevřenou a v jednom koutku se mu nahromadilo trochu slin. Chtěla jsem ho na to upozornit, ale měla jsem tolik rozumu, že jsem si to nechala pro sebe. Od mého návratu z Japonska to se mnou neměl jednoduché a bylo vidět, jak ho neuvěřitelně otra­vuje, že je uvázaný na takového kostlivce.
"Vypadáš dobře," usmála jsem se na něj a on na mě mrk­nul. Tohle na něj platilo vždycky, miloval lichotky a já jsem toho využívala. Chtěla jsem ho potěšit alespoň tímto způso­bem, teď když jsem mu už nemohla nabídnout sex. Občas jsem mu to udělala rukou, ale nejčastěji si to dělal sám. Když se nad tím zamyslím, řekla bych, že ho při pohledu na mě veškerá touha přešla. Jesperův malý řadový domek vypadal pořád stejně, až na hromádku pornofilmů v rohu pokoje. Ne­snášela jsem pornofilmy, vždycky se mi z nich dělalo špatně - při představě všech těch krásných dívek. Neřekla jsem nic a šla si vybalit.
"Co budeme večeřet?" Jesperův hezký obličej se objevil ve dveřích. Co jsem na to měla říct? Proč mě nemůže nechat chvíli na pokoji.
"Můžu uvařit cokoliv, na co budeš mít chuť." Mozek mi jel
na plné obrátky, jak bych mohla něco jíst, když bude u toho a bude na mě koukat? Nesnášela jsem, když mě někdo při jíd­le pozoroval, nikdo neměl vidět, jestli mi chutná. Nezasloužím si jíst a pod pohledem ostatních jsem se ještě víc styděla za to, že jím.
"Nakoupil jsem věci na hamburgery." Hamburgery, panebo­že, pečivo se tak špatně zvrací, ale pomyšlení na hamburgery nešlo odolat.
"A zajedeš po jídle na benzínku pro něco dobrého?" "No jasně," kývl na mě. Okamžitě jsem se pustila do vaření, aby ho nenapadlo mě podezírat. Teď jsem cítila vnitřní klid: sním půlku hamburgeru, a až pojede na benzínku, vyzvracím se. Rozhodla jsem se, že zvýším denní dávku projímavých tab­let na 25, i když to bude bolet jako čert. Ale musím to vydržet, zvlášť když do sebe chci naprat půlku hamburgeru.

27.1. :/

28. ledna 2012 v 11:05 daily news
Dnešný jedálniček nie je až tak krásny,ale nie je ani katastrofálny :) trošku som si dopriala,kedže sme boli s drahým večer spolu sami spravili sme si trošku romantiky a potešila som ho aj tým,že som sa nebránila papkaniu ;)

JEDÁLNIČEK:
Raňajky:cereálie s mliekom
Desiata:-
Obed:varená brokolica,zemiaky,syr
Olovrant:-
Večera:pizza
Pitie:1,5 l zeleného čaju, 0,3 l minerálky, 0,3 l vína

26.1. :(

27. ledna 2012 v 9:19 daily news
JEDÁLNIČEK:
Raňajky:ovsenná kaša
Desiata:malý puding,mila
Obed:-
Olovrant:čokoláda
Večera:vajíčko so šunkou a syrom,zemiaky,tvarohový koláč
Pitie:1 l zeleného čaju, 0,3 l minerálky

25.1. :(

26. ledna 2012 v 9:05 daily news
JEDÁLNIČEK:
Raňajky:cereálie s mliekom
Desiata:-
Obed:2 kocky žemlovky
Olovrant:1 kocka žemlovky
Večera:1 kocka žemlovky
Pitie: 2 l zeleného čaju, 0,3 l minerálky

24.1. :/

25. ledna 2012 v 9:43 daily news
JEDÁLNIČEK:
Raňajky:pol chlebíka s vajíčkom, čínska kapusta
Desiata:-
Obed:-
Olovrant:3 šišky
Večera:1,5 rohlíka, pár lyžičiek vlašského šalátu
Pitie: 2 l zeleného čaju, 0,7 l minerálky

23.1. :)

23. ledna 2012 v 19:20 daily news
JEDÁLNIČEK:
Raňajky:2 toasty (šunka,syr,čínska kapusta)
Desiata:-
Obed:cestoviny so zeleninou
Olovrant:-
Večera:pásik čokolády, kokosové keksíky
Pitie: 1,5 l zeleného čaju, 0,5 l minerálky

22.1. :D

23. ledna 2012 v 10:00 daily news

SUNDAY!!!SUNDAY!!!SUNDAY!!!SUNDAY!!!SUNDAY!!!



21.1. :(

22. ledna 2012 v 11:42 daily news
JEDÁLNIČEK:
Raňajky:cereálie s mliekom
Desiata:-
Obed:rajčinová polievka,zapekané cestoviny so zeleninou
Olovrant:2 zákusky
Večera:2 pásiky čokolády, zapekané cestoviny
Pitie: 1,5 l zeleného čaju, 0,5 l minerálky

Vím jak chutná vzduch - 13.časť

21. ledna 2012 v 17:09 Knihy
Jak se blížil pátek, měla jsem čím dál tím horší náladu. Bála jsem se sondy víc než čehokoliv jiného. Ani vědomí, že mám projímadlo, mě nedokázalo rozveselit. Potřebovala jsem odtamtud pryč, otázka byla jenom jak. Řešení se obje­vilo ve čtvrtek. Teď už jsem byla naštvaná pořád a při vizitě jsem si stěžovala na to, jak je Leslie neschopný. Jak mi asi vysvětlí, že jsem zhubla, poté co mě dostal do péče? Spolé­hala jsem se, že mi dokáže pomoct, ale všechno je teď ještě mnohem horší. Pěkně se potil! Za chvíli už byla háďka v pl­ném prouďu.
"Chci, abyste mě propustili," řvala jsem na něj vztekle.
"Jen přes mou mrtvolu," řval zas on na mě a zmizel za ďveř-mi. Zvonila jsem na sestřičku a zanedlouho se ve dveřích ob­jevila Birthe.
"Co chceš?"
"Chci, abyste mě už sakra propustili," křičela jsem.
"Uklidni se, Marie," zkoušela to Birthe po ďobrém a šla ke mně.
"Ne, už nechci," pokračovala jsem, "už tu nechci ďál ležet, nevěřím, že mi dokážete pomoct." Zatvrzele jsem na ni zírala a něco v mé tváři jí muselo říct, že mě to jen tak nepřejde. Odešla z pokoje a vrátila se s Lesliem.
"Marie, vždyť sama sebe nezvládáš."
"Ale zvládám. Vy mě tu dusíte, copak to nechápete?" Hlas už jsem měla klidný, cítila jsem, že mi mizí i horkost z obliče­je. Už jsem se rozhodla a teď na tom budu trvat. Chtěla jsem domů, pryč od nich ode všech, domů, kde mě čeká nějaká bu­doucnost.
Když Leslie viděl, že jsem pevně rozhodnutá, šel do kance­láře a zavolal primáře. Do deseti minut byl u nás.
"Marie, myslím, že by sis to měla opravdu dobře rozmyslet, než od nás odejdeš. Tady jsme schopní ti pomoct."
"Pomoct, tak proč jste to ještě neudělali?" tázavě jsem se na něj podívala.
"Marie, nevím, jak se ti to povedlo, ale zhubla jsi, i když jsi jedla. Buď rozumná a pak se nám jistě podaří tě uzdravit. Jest­li chceš jít domů kvůli té sondě, tak to můžeme odsunout na příští týden."

"To by ničemu nepomohlo -jste hodný, ale já teď chci pro­stě domů." Kývl na Leslieho a odešel.
Málem se mi zastavilo srdce. Dovolí mi snad skutečně jít domů, ale co bude pak? Budu schopná jíst, nebo budu takhle pokračovat dál, dokud neumřu? Byla jsem úplně bez sebe a nakonec jsem si řekla, že přece jen zůstanu, pokud mi slíbí, že nebudou žádné hadičky. "Ne, Marie," slyšela jsem svůj vnitřní hlas, "vypadni odtud pryč, dokuď můžeš." Nahnula jsem se nebezpečně daleko přes okraj postele a Gitte, která měla službu u mě na pokoji, mě chytla za ruku.
"Seď klidně."

"Mlčte." V očích jsem měla vztek. Copak nepochopila, že jsem se právě rozhodla jít domů a že její řeči pro mě nemají žádný význam? Nikdo už mi nebude říkat, co smím a co ne­smím, například že si nesmím rvát chomáče vlasů, což jsem si poslední dobou dělávala často.
Kdysi jsem měla husté a zářivé vlasy, teď byly prořídlé a bez lesku. Slyšela jsem, jak si sestřičky vyprávěly o jiné anorektič-ce, která do sebe řezala nožem. Zďálo se mi to docela nechut­né, ale zároveň mě to fascinovalo. Ona byla opravdová anorek-tička, zatímco já jsem byla slaboch. Přečetla jsem si v knížkách,
že u anorektiček není neobvyklé, aby si braly až 120 tablet projímadla za den, a já se zatím dostala na dvanáct. Ráda bych jich brala víc, ale nemohla jsem vydržet ty křeče v břiše. Kaž­dé ráno, když pominul účinek večerní dávky, jsem měla pocit, jako by mi někdo trhal vnitřnosti na tisíc kousků.
Hrozně jsem obdivovala Tarokhelle - dívku, která nakonec zemřela. Ta v sobě měla sílu, vážila jen 27 kilo, a mně dělalo problémy uďržet si váhu poď 33,8 kilo. Ale teď buďe s tou sla­bou Marií konec, povídal můj vnitřní hlas, vytrhla jsem si dal­ší chomáč vlasů a znovu stočila pohled ke ďveřím.
Co tam teď asi ďělají? Přece nemohou jenom tak odejít a už se nevrátit? Pokusila jsem se slézt z postele, ale Gitte mě blesko­vým chvatem zarazila. Na chvíli mě napadlo, že bych ji mohla kousnout, ale stejně bych nestihla utéct. Vzpomněla jsem si na 60 tablet projímadla schovaných v šuplíku a rozmyslela si to. Bylo mi jasné, že kdyby se stal zázrak a dovolili mi jít domů, nedostanu se do lékárny dříve než za pár dnů. Máma by mě nenechala samotnou ani dvě minuty, ale brzy by stejně musela jít do práce a pak bych si mohla koupit tolik projímadla, kolik bych chtěla. Pomyšlení na všechno to jídlo, co bych si mohla dopřát, kdybych měla dost projímaďla, mě úplně rozjařilo. A zaneďlouho bych určitě mohla i zvracet. "Ale musíš se hez­ky chovat, Marie," nabádal mě můj vnitřní hlas, "jinak tě má­ma pošle zpátky do nemocnice."
"Rozhodli jsme se, že tě necháme odejít, ale buď si věďoma toho, zeje to proti naší vůli."
Slova zůstala viset ve vzduchu. Nechají mě odejít? Zblázni­li se snad, nemůžou mě přece jen tak nechat odejít, copak jim nedochází, že já nikdy jíst nezačnu? Roztřásly se mi ruce, oči­ma jsem těkala z jednoho na druhého.
"Tak se koukej zvednout, Marie," poháněl mě hlas a já slez­la z postele. Všichni se na mě zle koukali a čekali, že teď mě ta zlost přejde, ale já si místo toho začala balit věci.
"Víš, že tě tu můžeme zadržet proti tvé vůli," Lesliemu se chvěly koutky úst a v očích měl slzy.
"To byste přece neudělal!" rozplakala jsem se a on tiše za­vrtěl hlavou. Vzala jsem si sáček s tabletami a kosmetickou taštičku a šla ke dveřím.
"Marie, zůstaň tady," prosil mě Leslie. "Já nemůžu," odpověděla jsem.
Kde je máma? Nikdo jí nezavolal? Zmateně jsem se rozhlí­žela kolem a tiskla k sobě sáček s projímadlem. Seděla ve spo­lečenské místnosti a slzy sejí po tváři jen řinuly k velké potěše pacientů, co tam zrovna byli. Konečně se dělo něco dramatic­kého na tomhle příšerně nudném oddělení, naplněném po okraj staroušky, co čekali na místo v domově důchodců. Vrhla jsem se jí kolem krku a její slzy mi úplně zmáčely ty
moje řídké vlasy.
"Marie, už za tebe nemůžu nést zodpovědnost!" S pláčem jsem přikývla. Jak to jenom mohlo dojít takhle daleko, ztěžka jsem polkla a donutila se k úsměvu. Teď musím být silná, pro­tože máma už dál nemůže. Pokud nechci riskovat, že půjde na oddělení a požádá, aby mě přes můj odpor zadrželi v nemoc­nici, tak se musím dát do kupy.
"Neboj, půjde to, mami." S úsměvem jsem se jí dívala do
ubrečené tváře.
Jak jsem se nenáviděla za to, že jsem jí způsobila takovou
bolest.
"Slibuju, že zase začnu jíst." Nedůvěřivě se na mě obrátila, ale můj odhodlaný tón ji zřejmě přesvědčil, neboť vstala a vza­la mou křehkou ruku do svojí. Leslie vrtěl hlavou a Gitte plakala, to bylo to poslední, co jsem zahlédla, než se za námi za­vřely dveře.
Zadívala jsem se na mámu, která si beze slova zapálila ciga­retu.
"Mohla bych si taky vzít?" Mlčky mi podala balíček - vděč­ností bych brečela.
Panebože, jak mi cigarety chyběly! Takhle už to všechno bude dobré. Šly jsme na autobus a jely domů. Leslie doporu­čoval mámě, abychom jely taxíkem, ale nikdy jsme neměly peněz nazbyt, a tak jsme i teď jely linkou číslo 61

20.1. :/

21. ledna 2012 v 14:40 daily news
JEDÁLNIČEK:
Raňajky:chleba s vajíčkom
Desiata:-
Obed:rajčinová polievka,trošku apekaných slížov,zapekané cestoviny so zeleninou
Olovrant:zapekané cestoviny so zeleninou, 1/2 mily
Večera:-
Pitie: 1 l zeleného čaju, 0,5 l minerálky

19.1. :)

20. ledna 2012 v 10:38 daily news
JEDÁLNIČEK:
Raňajky:cereálie s mliekom
Desiata:nesquik tyčinka
Obed:-
Olovrant:mila, (asi 4) chipsy
Večera:trochu rajčinovej polievky,2tvarohové koláčiky,pár malinkých pampúšikov
Pitie: 0,5 l minerálky,0,2 l kofoly

18.1. :)

20. ledna 2012 v 10:35 daily news
JEDÁLNIČEK:
Raňajky:veľký cereálny rohlík so syrom a kapustou
Desiata:-
Obed:palacinky
Olovrant:palacinky
Večera:-
Pitie: 1,5 l zeleného čaju, 0,5 l minerálky

17.1. :D

20. ledna 2012 v 10:34 daily news

áno,aj takou stravou sa dá chudnúť,len to netreba preháňať! :)

JEDÁLNIČEK:
Raňajky:-
Desiata:bigmac,hranolky
Obed:pár kúskov pizze
Olovrant:palacinky
Večera:palacinky
Pitie: 1,5 l zeleného čaju, 0,5 l minerálky, 0,5 l ľadového čaju

bola som na skúške,preto bez raňajok ale kedže som ju spravila a nečakala som to,šli sme to s kamoškou zajesť do MC Donaldu :D naši sa z toho tak tešili,že oco kúpil moju obľúbenú hawai pizzu a mama mi urobila palacinky,o ktorých som básnila 100 rokov :D a baby,fakt som v tento deň nemala výčitky :)

16.1. :/

17. ledna 2012 v 13:55 daily news
JEDÁLNIČEK:
Raňajky:veľký cereálny rohlík so syrom a parikou
Desiata:2 tvarohové šišky
Obed:kelová polievka, kuracie mäso s ryžou
Olovrant:-
Večera:pár keksov,arašidy
Pitie: 1,5 l zeleného čaju, 0,5 l minerálky

no, musela som aj nemusela :D cez deň bola mama doma,večer som už bola u sestry a keksíkom a arašidom som neodolala :/

15.1. :)

16. ledna 2012 v 9:51 daily news


THANK YOU GOD, IT´S SUNDAY!!!!



14.1. :(

16. ledna 2012 v 9:48 daily news
Nepokazíš,čo môžeš?????

JEDÁLNIČEK:
Raňajky:2 rohlíky so šunkou,syrom,parikou
Desiata:pol karamelovej tyčinky
Obed:špagety so syrovou omáčkou
Olovrant:chipsy
Večera:čokoláda,jogurt
Pitie: 1,5 l zeleného čaju, 0,5 l minerálky

13.1. :)

14. ledna 2012 v 10:03 daily news
Čavte babule :) tak tento týždeň to celkom šlo... včera som to završila malými prehreškami,ktoré však boli potrebné k zvládnutiu včerajšej noci. Kedže som robila hostesku na plese, niekoľko hodín som stála a chodila na stometrových opatkoch :D proste potrebovala som sa najesť,lebo dni predtým,ked som nejdela,tak mi večer bývalo vždy veľmi zle :/ tak som nechcela narobiť problémy... tak či tak som jedla v malom množstve, boli švédske stoly,tak som sinaložila laen tak aby sa nepovedalo,že nejem :D:D:D


JEDÁLNIČEK:
Raňajky:veľký cereálny rohlík so šunkou,syrom,parikou
Desiata:-
Obed:halušky s tvarohom (sladké)
Olovrant:zákusok,banán
Večera:kuracie mäsko,ryža,vajíčko,zelenina, tvarohová štrúdla
Pitie: 1 l zeleného čaju, 0,5 l minerálky,0,2 l džúsu, pina colada
Created by MyFitnessPal - Free Weight Loss Tools