Opäť závidím héliovému balóniku,pretože môže vyletieť tak vysoko,ako by som dnes chcela ja...

Září 2011

15.9. :)

15. září 2011 v 17:38 daily news
Bábiky,ospravedlňujem sa, že som tu nebola dva dni,ale už tu budem bývať menej,resp. ked budem môcť. Dnes som už v NR a pondelok nastupujem do školy... nie vždy sa mi bude dať dostať na net,alebo budem mať čas,či chuť...Určite sa na to všetko nevykašlem to nie,len tu proste nebudem dene,tak sa nehnevajte :)
Ako sa mi máte? :) dúfam,že všetko ide podľa plánov :)
Jasom dnesmala takýulietanejší deňa vlastne aj tie dva predtým,preto som tu ani nebola...pôjdem vás chytro obehnúť,lebo zachvíľu mi príde drahý,tak nech ma tu nenájde :D On totižto bude za NR hrávať a dnes má tréning,takže nám to fajn vyšlo :)
napíšem vám jedálniček,ale len z dneška,nie preto,žeby som sa včera a predvčerom prežierala,ale už si to nepamatám presne,viem len,že som sa držala statočne! :)
no a idem vás obehnúť :-*
PS: bábiky,ktoré chcete,kľudne si ma pridajte na FB,napíšte mi,že kto ste čo ste,nech viem:) lebo myslím,že skôr behnem na 10 min na FB ako tu :D
cmukáám :-*
JEDÁLNIČEK:
Raňajky:2 chlebíky-hrianky
Desiata:trošku makových slížov
Obed:rajčinová polievka,vyprážaný karfiol so zemiakmi
Olovrant:bebe brumík
Večera:?

12.9.- it´s my B-day today :)

12. září 2011 v 23:24 daily news
Ladies, dnes je jeden z najkrajších dní v roku:) že why? :D no pretože mám narodeniny a meniny zároveň :) no ved už včera som vám písala,že sme oslavovali ako rodinka,takže dnes to bolo len také formálne :) ale napriek tomu vydarený deň,slniečkový,polopracovný,polooddychový :) ráno posilka,potom som šla kamarátovi pomôcť s rozvrhom na VŠ, medzitým prišla maminka z roboty,tak sme sa napapali apochystali ešte nejaké chlebíčky a zákusky pre babku,ktorej mala prísť návšteva..noa už bol večer a už to bol môj miláčik s kyticou ruží a sladkosťami:) že to mi jeho maminka poslala :) a vraj zajtra dostanem darček,lebo že dačo nestihol :D tak neviem,čo to bude,ale teším sa jak malé deco :)))
utekám spať kočky,lebo ráno zas do fitka,tak nech sa nedripem hodinu z postele :D majte sa kráásne :)

JEDÁLNIČEK:
Raňajky:activia
Desiata:koláčiky
Obed:zeleninová polievka,kuracie mäso so zemiakmi,ryžou a zeleninou
Olovrant:jablko
Večera:dva obložené chlebíky

11.9. :)

11. září 2011 v 23:18 daily news
Jaaj baby, dnes je krásny deň :) krásny,slniečkový :) ráno pekne do kostola aj s drahým , bola slávnostná omša,kedže je tu púť :) a potom k nám pirlši na návšetevu dve tety:) jednu som vám už myslím spomínala, že je pre mňa niečo ako tretia babka a druhá je tiež zlataá.. to sú mojej baby a dekda sesternice,ale fakt že fajnové babiny :D čo sa týka jedla..je mi to jedno :D hohooo hrdinka,že? :D ale nie! :) len je nedeľa,jedálniček nepíšem.. dnes sme mali family B-day party mojich zajtrajších narodenín a menín :) takže aj nejaký ten zákusok padol a tak..ale som sa znažila moc to neprehnať,aby som sa nehanbila sama pred sebou za ten jedálniček :/
bolo super :) predchvíľou som bola drahého zaniesť domkov ateraz pôjdem buvať,nech som zajtra vo fitku svieža: tak brú noc holčiny :)

10.9. :)

11. září 2011 v 0:00 daily news
Bábiky,zle nedobre :D
zas je to w-end..prišla sestra s mužom, ja mám v pondelok narodeniny aj meniny,čiže zajtra sa oslavuje...viete si predstaviť,čo je to u nás??? ako držím sa ako vládzem,ale no.. budem sna snažiť viac! :)
celý deň som bola v podstate v kuchyni, chvíľu som dačo robiola okolo domu,ale inak sme robili tortu,štrúdle, zákusok..no akože sladké,sladké,sladké... na obed rezne,že paráda...nič lepšie,že?ale dala som si úplne mini porciu..síce zase sa brblalo a boli komentáre,ale jedla som a to bolo fajn,takže tak...
ked sme robili tie štrúdle,tak som si dala mak,jabĺčka som si hodila do úst,melon som si dala, plnky som oblizla..čiže koštovky aké byť nemuseli,ale zas mak nie je nič nezdravé, jablká sú ok,melon tiež...
baby hektický deň,ale prežila som:)

JEDÁLNIČEK:
Raňajky:rožtek so šunkou,syrom a zeleninou
Desiata:keksík,koštovka osúchu,
Obed:polievka,rezeň s ryžou a uhorkou
Olovrant:melón
Večera:-


Vím jak chutná vzduch - 12.časť

10. září 2011 v 15:31 Knihy
"Ne, to jíst nebudu!" Odešla jsem z kuchyně do svého pokoje. Rozhádaly jsme se, protože máma použila při smažení masa máslo. Nejdřív mi slíbila, že ho tam nedá, ale když si myslela, že jsem v koupelně, dala ho tam pěkný kus. Měla jsem na ni vztek, protože porušila naši dohodu.
"Marie, pojď ven," prosila mě a lomcovala klikou.
"Trhni si nohou," křičela jsem a přetáhla si deku přes hlavu. Ten plánovaný krásný víkend se rozplynul v samých hádkách. Nedokázala jsem samozřejmě dodržet svůj slib, že sním, co mi navaří, a máma měla zlost.
"Řeknu to sestřičce," zkoušela to.
"No a co!" odmlouvala jsem znovu.
"A příští týden ti dají hadičku." Tohle bylo přesně mířené a ona věděla, že mě to zasáhne. Šla jsem otevřít dveře.
"Mami, já nemůžu," brečela jsem.
"Ale jo, co kdybys zkusila sníst aspoň trošku." Donesla mi do jídelny polštářek z gauče, dobře se mi sedělo a podařilo se mi sníst půlku karbanátku. Byla jsem na sebe pyšná a máma na mě taky. Máma měla tak dobrou náladu, že jí vůbec nepřišlo podezřelé, když jsem se zeptala, jestli nezajdeme do Spáru nakoupit.
Zjistila jsem, že tam prodávají i pár léků včetně projímadel,
a teď už jsem potřebovala jenom nějak chytře vymyslet, jak si je koupit.
"Zajdu na chvíli támhle k východu, potřebuju se nadýchnout čerstvého vzduchu," přemlouvala jsem matku. Bylo na ní vidět, jak se nemůže rozhodnout. Má říct ne a riskovat, že zničí tu příjemnou atmosféru, nebo říct ano a dovolit mi jít někam sama, tedy přesně to, co jí doktoři přísně zakázali?
"Můžeme jít pomalu, a kdyby ti bylo špatně, tak zastavíme."
"Tak jo," odpověděla jsem a zapnula si bundu. Máma klo-pýtala za mnou a několikrát mě prosila, abych nešla tak rychle. Snažila jsem seji povzbudit k vyprávění o jejím mládí, aby si nevšimla, že pomalu zase zrychluji.
Procházela jsem mezi regály a hltala jídlo očima. Všechno to vypadalo tak chutně, až se mi sbíhaly sliny. Nemohla jsem se rozhodnout, co bychom si měly koupit k večeři. Nakonec jsem souhlasila s tím, že si dáme květák a kraby. Máma by radši viděla, kdybych si vybrala vepřové, ale trvala jsem na svém.
"Je snad lepší, když budu jíst málo než nic," pohrozila jsem a ona se podvolila.
"Jdu ven, koupím nám tikety na lotto," volala jsem za ní, když jsem viděla, že je na cestě k mrazáku na druhém konci obchodu. Otočila se na mě ustaraně, ale já jí poslala ten nejsladší úsměv a pospíchala do trafiky. Kruci, hned jsem viděla, zeje tam dlouhá fronta. Čekalo tam pět lidí v šusťákových bundách a kalhotách, v ruce připravenou dvacku na tiket. Polil mě pot, když jsem zahlédla mámu, jak se blíží k pokladnám.
"Mami, mám ještě hroznou chuť na citrónovou zmrzlinu," zavolala jsem na ni přes hlavu malého kluka, který se na mě
udiveně otočil. Viděla jsem, jak máma obrací vozík, a vypočítala si, že jí to bude trvat tak dvě minuty, než zmrzlinu najde. To je málo na to, aby mladá prodavačka mezitím otevřela skříňku s léky a já stihla ještě zaplatit.
"Nepustili byste mě, prosím, dopředu?" obracela jsem se na zákazníky přede mnou. Kysele přikyvovali a já je odměňovala sladkým úsměvem. Hnusný kyselý šusťáky, říkala jsem si v duchu. Panebože, jak jsou všichni stejně nudní a šediví. Konečně se mi podařilo procpat se k pultu.
"Čtyři balení projímadla a dvoje lotto."
"Cože?" dívka na mě hloupě civěla. Zopakovala jsem jí, co chci, a proklínala v duchu její mizernou inteligenci.
"Tak koukej už sakra otevřít tu pitomou skříň," ulevovala jsem si pro sebe a pošilhávala po mámě, která už ukládala do tašky poslední zboží.
"Mám jenom tři balení, ale můžu se podívat vzadu."
"Ne, to je jedno, kolik platím?" řekla jsem podrážděně.
"128 korun." Hodila jsem jí peníze na pult a běžela k mámě s projímadlem v kapse.
"Tak, na oba určitě vyhrajem," smála jsem se. Vzala jsem jednu tašku a podařilo se mi ji dotáhnout až ven ke kolu, které vzala máma s sebou, kdyby mě chůze příliš unavovala. Celou cestu domů jsem si zpívala, teď jsem měla dost tabletek na dva týdny.
Víkend utekl hrozně rychle, a když pro mě v pondělí ráno přijela sanitka, bylo mi do pláče. Zrovna když nám spolu začalo být tak dobře. Po návratu na oddělení zase vytáhli váhu. Než si pro mě saniťáci přijeli, vypila jsem půl litru vody a snědla půlku housky. Na váze se ale ukázalo 33,8 kilo. Zatraceně, teď se rozpoutá peklo. Sestřička mlčela a beze slova odešla. Mladá medická, která mě hlídala, zírala s vyvalenýma očima na moje vyhublé tělo.
"Co koukáte?" zavrčela jsem, posadila se na posteli a vytáhla si časopis. Napjatě jsem sledovala dveře, a taky že neuběhlo ani deset minut, a vpochodoval dovnitř Leslie.
"Nedodržela jsi naši dohodu, Marie." Pořádně se zlobil a mně bylo jasné, že bude lepší ho moc nedráždit.
"Nechápu to, jedla jsem poslušně celý víkend, Leslie, zeptejte se mamky!"
"Kašlu na to, nesnědlas, cos měla, a víš dobře, co bude následovat."
"Prosím, ne," žebronila jsem a zahlédla, jak se služba ušklíbla. Konečně tu drzou pacientku náležitě usadil. Hodila jsem po ní zlým pohledem.
Leslie beze slova opustil místnost a já byla na pokraji zoufalství. Jde pro sondu? Sedla jsem si dozadu na postel, abych lépe viděla na chodbu. Divoce se dohadoval s Birthe, bylo mi jasné, že se baví o mně. Birthe šla ke dveřím a zavřela je.
"Otevřete ty dveře," prosila jsem.

"Ne, když sestřička zavře dveře, tak je to proto, že mají být zavřené," odvětila služba kousavě.
"Jděte do háje," opáčila jsem a lehla si. Co je tohle jenom za místo? Nesmím kouřit, koupat se, chodit sama na záchod, telefonovat, mít víc než dvě návštěvy denně, a teď se budu navíc dohadovat s jednou protivnou sestřičkou za druhou. To i kdybych někoho zabila, měla bych lepší podmínky, vzteky to ve mně jen vřelo.
Kvečeru přišel Jesper a já ho seznámila se situací. Rozhodli se, že mi hadičku do nosu zavedou v pátek.
"Proč prostě něco nesníš?" zeptal se. Udiveně jsem se na něj podívala. Gopak vůbec nic nechápe? Kdybych mohla, tak už bych přece dávno jedla. Jenom jsem zavrtěla hlavou. Měla jsem chuť promluvit si s ním o tom, co bude, ale to prostě nešlo, protože jsme měli za zády službu, která poslouchala každé naše slovo.
Zašeptala jsem mu do ucha, že ho miluju, a on mě za to objal. Ve skutečnosti už jsem ho nemilovala, ale potřebovala jsem ho aspoň jako oporu, i když za moc nestála. Jesper nepochopil, jak se věci mají, a toužil jedině po tom, aby všechno bylo zase jako dřív. Abychom zas chodili o víkendu s jeho rodiči na fotbal a scházeli se s přáteli a známými na oběd.
Byl fakt hezký. Vypadal nádherně, jak tam tak stál v těsných leviskách, košili s krátkými rukávy frajersky zastrčenou do kalhot. Bodl mě u srdce osten žárlivosti, když jsem si představila, jak stojí sám v obchodě s oblečením a kolem něj hezké holky, které by daly všechno za to, aby si s nimi něco začal. Předtím jsem nikdy nežárlila, jenže předtím jsem se taky nemusela bát, že by se vynořila nějaká ze zálohy a ukradla mi ho. Dříve jsem přece byla nejkrásnější holka ze všech, co znal,
a byl do mě blázen. Teď bylo vidět, že mu připadám ošklivá, a tak to byla prostě úplně jiná situace.

9.9. :)

10. září 2011 v 9:39 daily news
Bábiky tak tento deň bol decela fajn :) aj čo sa týka jedla :)
Ráno klasicky pekne do fitka zacvičkať si :) ked som prišla home,šla som ešte s otcom do mesta a potom sme tas raz s babkou piekli:D najprv také slané dobroty a potom znovu tie koliečka čo aj minule lebo sa to skoro všetko zjedlo :D neskutočné dobré sú :P čiže v podtste na obed ani nebolo času jedla som len tie slané a orechové keksíky,ale nie moc! :) či? :D poobede už prišla mamka,tak som bpola chvíľu s ňou no ostalo mi blbo tak som si šla lahnúť...a to nebolo dobre! spustila na mňa,že to mám všetko z toho môjho ne-jedenia,že som vyrchtlina,že ak budem na tej vysokej celý deňň v škole,tak budem odpadať,lebo to nezvládnem a že ZAJTRA sa PRED ŇOU ODVÁŽIM!!!! no a toto ma zabilo..tak som jej povedala,že jem koľko potrebujem a koľko mi chutí..bla bla bla..ale že sa neodvážim,že ona neni žiadna kontorla a nech nehysterčí...tak sa ma spýtala koško vážim..povedala som 58..a ešte aj to bolo zle! :/ že či t nemôže bvyť aspoň 60..no ale ked som si predstavila tú 60kilovú buchtu..no fuj :/ reku mohlo by byť,ale ja nemôžem za to,že to toľko nie je.. a dako sme to ukončili... dúfam že na to zabudla :/
večer sme šli s drehým aj s mamou na kalváriu,je tu u nás v meste púť.a potom už len u nás sme ostali...s drahým sme sa dlho dlho rozprávali o veciach,čo sme potrebovali..aa aj o ane..ale s kludnou hlavou..hovoril mi,ako našiel blog a tak...a že sa bojí.. ja viem... a že ak to prekročí hranice tak dostanem potom ultimátum..ale to snád nikdy nebude..ja sa snád viem kontrolovať... ale miluje ma a aj takú aká som,takže si myslím,že to prežije :)
bábiky asi váís obehnem až poobede,lebo idem robiť :D dnešný deň vám zhrniem večer papaa :-*

JEDÁLNIČEK:
Raňajky:jablko
Desiata:keksík
Obed:v podtste to slané a orechové pečené
Olovrant:dve žufanky polievky
Večera:jablko

8.9. :)

8. září 2011 v 23:02 daily news
Babulky,zas raz tak zrýchlika:/
Ulietaný deň... Ráno ma chvalabohu zobudil môj ,,pán tréner" z fitka,čiže som nezaspala :D ale aj tak som šla neskôr,lebo som sa šišmala dáko :D pekne skoro dve hodinky zacvičené letela som domov..tu som si stihla dať nejaké to ovocíčkomnapísať vám o včerajšku a letela som s babkou a dedkom k doktorke..tam sme si dve a pol hodinky posedkali...kks nenormálne..už ma tam spanie,hlad a neviem čo všetko chytalo... a to nebolo dobre,lebo ked som došla domov,môj hlad bol neskoro zahnaný a to zapekaným rožkom a keksom... paráda! :/ potom som uvarila slížiky na obed a šla si pozieť telku ...medzutým už stihla prísť mamča z roboty,takže sme sa šli najesť:) mňam mňam makové slíže :P a poobede (o 5=D) som hned valila do mesta,na poštu a kamarátke dačo zaniesť...zas letela domov a upratať...aaa ešte spraviť rozvrh do školy...fúú to bolo roboty :D radšej nám ho mohli dať do ruky,ako vytvárať si to samy :/ :D a medzitým už mi prišiel môj drahýa teraz odišiel :( a zas som hladná :/ musím ísť rýchlo spať,lebo si ešte dačo nájdem :/ dala som si štvrťku jablka a je to ešte horšie,takže šup šup,valím! majte sa kočky moje zlaté,dobrú noc vám prajem :-*

JEDÁLNIČEK:
Raňajky:dve malé žemličky so šunkou a syrom
Desiata:hrozno,jablko
Obed:zapekaný rožtek,keksík
Olovrant:makové slíže --> obed o 5 =D
Večera:štvrť jablka

7.9. :)

8. září 2011 v 11:35 daily news
Čavte zlatíčka moje :)
včera som tu nebola,lebo ako som vám v utorok písala,bola som na zápise v NR :) a prišla som domov až o 22. :D Že čo som tam toľko robila? Tak vám poviem :D Ráno pekne na 9 sme s mamčou šli.Tam som si posedela nejaké 3 hodinky,kým nám povysvetľovali čo bolo trea a pozapisovali sa ..teda hlavne tí predo mnou..kedže sme tam boli 4 odbory :D Nezávidím tým po nás :/ no potom sme cupitali s mamou do MC donaldu na jeden cheese a do shopov :) že fuuu to bolo :D no tak som si všeličo ponachádzala,ale nekúpila...(vysvetlím neskôr) :D No aa kedže mi tam býva sestra,šli sme k nej:) no to bolo! :D muža mala v robote,takže si to predstavte-3 ženy! :D no paráda :D tak sme sa napapali pokecali a tak no sranda.. no a kedže som si nič vtedy nekúpila lebo..lebo nadlho,tak sme šli do tých shopov ešte raz a tie veci som si už kúpila! :D no komédia :D:D:D také bilele capri nohavice,svetrík a nááádherné šaty,také elegantné,no baby,som z nich paf :) ešte sme potom zakotvili na hodinu v Metre a naspäť k sestre ju zaviesť :D a potom že domov..čiže o 10 sme prišli :D ešte som chcela byť chvílu s mojim zlatom,tak prišiel :) no a potom sa mi už fakt nechcelo PC zapínať :D
Babulky,jedálniček včerajší nebude,lebo to bolo katastrofálne..kedže som bola s mamou a potom aj so sestrou,tak som proste MUSELA! ale snažila som sa aspoň menej,ked už...
čo sa týka dneška,tak to vám napíšem večer :) idem vás zatiaľ obehnúť :-*

6.9. :)

6. září 2011 v 22:18 daily news
Čavte lásky:)
tak predsa dnes je slniečko..a že vraj nie.. no zas tí meteorologovia tuším žúrovali :D čo bábiky,aký ste mali dník? asi väčšina v škole... jaaj môžte nám ticho závidieť :D ale nebojte,my ked začneme,tak sa namakáme viac ako vy :/
Ja som včera dostala tie krámy a moja gynekologička mi zakázala minimálne prvé tri dni cvičiť,takže mám pauzičku..aspoň som sa vyspala ;) Papanie sa dalo:) veľké lákadlá všade,ale držala som sa :) s babkou som robila také suché koliečka,takže im som neodolala,ale ked som sa jej popýtala,čo tam všetko ide,tak cukor skoro žiaden..sú tam hlavne orechy,čo sú síce tuky,no tak ale kolečko,tenké,nedáš si? :D dám si!:D včrámci normy samozrejme :)
inak po tej včerajšej hádke s drahým mi napadlo,že akurát bolo dva roky,čo sme sa spoznali...jaaj,to bol pekný večer :)) nie ten včerajší,ten pred dvoma rokmi! :D no fakt,že komické :D
Zajtra idem na zápis do NR,tak som zvedavá,čo ako bude :D Neviem,či som vám spomínala,že na prijímačkách,bol len jeden chlan a sedel dokonca pri mne :D no sranda chudáčisko,medzi samými holkami.. a včera som si pozerala cez stránku na intráky,že kto asi budú moje spolužiačky a neverili by ste,ide tam aj ten chalanisko :D no som sa nasmiala :D tak uvidíme,či ho tam zajtra stretnem :D
práve odišil môj drahý..dnes to bolo tiché.. nie zlé,ale tiché..neviem prečo moja nálada bola....nechcelo sa mi nič rozprávať..tak sa ma snažil zabávať plšákmi :) aký bol len zlatý ) aj sa mu to podarilo :)
kočky pribežne som vás obehla,takže idem spinkať:) dobrú noc vám prajem :)

JEDÁLNIČEK:
Raňajky:activia
Desiata:jablko
Obed:ryža so zeleninkou a kuracím mäskom
Olovrant:pečené kolieska,hryz chlebíka,hryz langoša(koštovala som:))
Večera:-

5.9. :)

5. září 2011 v 22:15 daily news
Ahojte babule, dnes len tak zrýchlika. Vcelku peknučný deň:) ráno som bola pozrieť v bývaloej škole na začiatok šk.roka. Triedna z násbola vytešená a my z nej tiež:) zlatá to osoba :) potom sme boli s kočkami na kafčo, pokecali,poohovárali a tak.Doma som už nič takého nerobila...len tak poupratovať,čo bolo treba... aaa dostala som krámy :D jasné :D tak som sa radšej ani neodvážila :D neviem,ale zjedla som toho nie moc dnes...ale idem si dať teraz ešte trochu chlebíka,lebo asi si budem musieť dať tabletku od bolesti na noc.. aa to nalačno proste nejde... inak som sa pohádala s frajerom celkom fajn...ale šak to je jedno :D
Idem vás ešte obehnúť a spať,lebo som skapatučká:/ dúfa,že ste si užili asi posledný slniečkový deň..:)

JEDÁLNIČEK:
Raňajky:activia
Desiata:-
Obed:ryža so zeleninkou a kuracím mäskom
Olovrant:cereálie s mliekom
Večera:kúsok chlebíka

Vím jak chutná vzduch - 11.časť

4. září 2011 v 13:54 Knihy

Zavolala jsem mámě a sdělila jí tu špatnou zprávu, že mě přesunou na jednolůžkový pokoj s celodenním dozorem. I tentokrát mi slíbila, že s doktory promluví, ale obě dvě jsme věděly, že to nebude nic platné.
Probrečela jsem celé dopoledne s hlavou pod dekou. Teď už si můžu rovnou lehnout a umřít, pod dohledem se mi můj plán nikdy nemůže zdařit. Možná se mi ještě povede brát si projímadlo, aniž by si toho všimli, ale co až mi dojde? Návštěvy budou taky kontrolovat, takže Jesper už mi žádné další nebude moct přinést. Sestřičky také uslyší, co říkám, až budu s někým mluvit po telefonu, i když i volání mi omezili, jen dva telefonáty za den.
Jejich systém trestů jsem prostě nedokázala pochopit a nechápu ho dodnes. Zacházeli se mnou jako se zločincem, který nejen že stojí společnost spoustu peněz, ale navíc překáží. Bylo jasné, že mě mají plné zuby, a čím více se ode mě odvraceli, tím nešťastnější jsem byla. Hluboko v duši jsem si přála, aby mi pomohli, ale oni se se mnou bavili jen o kalorických tabulkách, a to mi tedy rozhodně nijak nepomáhalo.
Jednolůžák byl podobný pokojům, na kterých jsem ležela předtím. Rozdíl byl jenom v tom, že tady jsem byla pouze já a sestřička, která na mě dohlížela celý den. Nebyla jsem sama ani na vteřinu. Když jsem potřebovala na záchod, přinesli mi nočník a často ani nezavřeli dveře na chodbu. Chodili tam pacienti a příbuzní a mě to velice ponižovalo, že musím vykonávat potřebu takhle. Častokrát to trvalo dlouhé hodiny, než jsem
si ulevila, protože žaludek už byl zvyklý na projímadlo. A když jsem musela snížit jeho spotřebu, protože mi už docházelo, bylo to ještě těžší. Měla jsem ze zácpy bolestivé křeče v břiše, ale marně jsem od nich chtěla klystýr, nic mi nedali. Mohla jsem si za to sama, že jsem nemohla normálně na záchod.
Já, která jsem se odjakživa denně koupala, jsem se teď koupat nesměla. Místo toho mě otírali mokrým hadrem a vlasy mi myli jeďnou za týďen v posteli. Doďnes jsem nepochopila, čemu by asi tak vaďilo, kďyby mi ďovolili jít se umýt. Nevím, jestli se báli, že se oběsím na haďici od sprchy nebo že dostanu infarkt. Vím jen, že už jsem si nemohla dělat nárok absolutně na nic.
Sestřičky se u mě střídaly ve třech směnách a jeďna byla milejší než ďruhá. Měla jsem je ďocela ráďa, nemohly za to, že jsem tam musela ležet. Takže jsme si spolu většinou povíďaly, pokuď jsem ovšem neměla špatnou nálaďu, to jsem potom vy-ďržela mlčet i několik ďní, což jim bylo velice nepříjemné.
Leslie přicházel kažďý ďen a já se na něj vžďycky těšila. Přestože jsem ho občas nenáviďěla, zároveň jsem ho i milovala. Byl na mě vžďycky hodný, i když jsem zdaleka nesplňovala jeho přeďstavy. Když šel domů, často se u mě zastavil, aby mi řekl pár povzbudivých slov, a já mu za to byla vděčná. Věděla jsem, že na mě hoďně myslí a přemítá, jak ďlouho to vyďržím. Jestli mě stihnou zachránit přeď anorektickou smrtí, nebo jestli už je pozďě. Vyprávěl mi potom, že si myslel, že nepřežiju, ale naštěstí se mýlil.
Hoďně času jsem strávila přemýšlením o tom, co buďu ďělat, jestli se jeďnou ďostanu z nemocnice. Už ďříve jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych Šla na ekonomku. Šlo jenom o to,
jak to zařídit, vždyť jsem byla zavřená v nemocnici a vypadalo to, že mě s největší pravděpodobností nepustí domů do Vánoc. Probírala jsem to hodně s mámou a ona se pokusila promluvit s Lesliem, jestli by bylo možné, abych dělala školu a byla přitom dál v nemocnici. Od začátku byl proti tomu, byl přesvědčený, že na to ještě zdaleka nejsem dost zdravá. Ve skutečnosti pochyboval i o tom, jestli bych vůbec přežila jenom cestu po schodech dolů do haly.
Časem jsem tak zeslábla, že jsem často málem omdlela, když jsem měla udělat dva kroky k nočníku. Vlasy mi prořídly, leckdy mi vypadávaly celé velké chomáče, když jsem šije česala. Nehty jsem měla pořád promodralé a ta lehounká péřová deka, kterou mě přikryli při příjmu, mi teď ztěžkla. Neustále mě bolely kyčle, protože mezivrstva tuku byla pryč, takže se klouby dřely přímo o sebe.
Dovolili mi jen dvě návštěvy za den a jenom pod kontrolou. Máma za mnou chodila každý den a Jesper několikrát za týden. Starší sestra mě navštěvovala jednou týdně a většinou se zdrzela několik hodin. Jednou přišla uprostřed oběda, byla jsem jako smyslů zbavená, protože už jsem neměla žádné projímadlo, a tak jsem odmítala cokoliv sníst. Bente, která měla dozor, mi přinesla tác s obědem, ale já ho nechtěla. Odjakživa jsem nesnášela krabí karbanátky a teď na mě z talíře civěly dva obrovitánské kusy a vařená zelenina. Bente se mě marně snažila přemluvit a moje sestra to sledovala s otevřenou pusou. Zavolali Leslieho a já se rozbrečela.
"Nesnáším krabí karbanátky, že jo, Lindo?" vzlykala jsem. Přikývla, a tak tác odnesli, ale přinesli místo něj jiný.
Ležela na něm obrovská selská omeleta se špekem. Můj tichý pláč se změnil v hlasitý nářek, prostě jsem to nemohla sníst. Hlas v mé hlavě mi nařizoval, že nesmím, protože pak by se stalo něco hrozného. Těkala jsem očima po pokoji od sestry na Leslieho a zpátky na Bente. Odhodlaně jsem vzala tác a mrštila jím o zem. Přistál uprostřed pokoje a já se nenávistně podívala na Bente.
"Já to žrát nebudu," ječela jsem. Nikdo nic neříkal, a já byla zaskočená. Zaskočila mě jejich i moje vlastní reakce. Leslie vypochodoval z pokoje a Bente sbírala naštvaně jídlo. Moje sestra plakala a já si přetáhla deku přes hlavu.
Později toho dne mi Leslie pěkně vynadal, ale mně to bylo jedno. Vyvlékla jsem se z oběda a to bylo nejdůležitější. Bylo mi ovšem jasné, že tuhle scénu nemůžu opakovat. Měla jsem čím dál častěji horší náladu a většinu času jsem byla schovaná pod peřinou. Když mi přinesli jídlo, sice jsem se snažila něco sníst, ale často ho museli zase nedotčené odnést a byli naštvaní.
Pochopila jsem, že to brzo budu muset vzdát, už jsem neměla sílu. Vážila jsem tehdy 34 kilo a stále častěji padala slova o umělé výživě. Představa, že by mně měli zavést do nosu hadičku, mi byla tak vzdálená, že mi připadalo, že mluví úplně o někom jiném. Nikdy si žádnou sondu do nosu dát nenechám, to byl pro mě fakt. Nenáviděla jsem hadičky víc než myšlenku na smrt. Prostě jsem nevěřila tomu, že bych mohla umřít na to, že vážím 34 kilo. Měla jsem sice hodně nízký tlak, ale nedělala jsem si s tím starost. Jediné, co mě znepokojovalo, bylo, že jsem se cítila mnohem víc nemocná, než když jsem nastoupila do nemocnice.
"Marie, nemohla bys prosím zase začít jíst?" Máma na mě koukala očima plnýma slz. Odvrátila jsem se a zavrtěla mlčky hlavou.
"Já nemůžu, mami."
"Když nezačneš jíst, budou ti muset dát sondu," pokračovala dál v slzách. Její křehká ruka se dotýkala mojí. Taky zhubla a na očích jí byla vidět únava. Snad by to bylo pro všechny mnohem lepší, kdybych rychle umřela. Nikoho už by neotravovala moje podivná nemoc a já bych se už nemučila snahou splnit pokyny hlasu uvnitř mé hlavy, kvůli kterému stejně dříve či později umřu. Už jsem nedokázala ty dva hlasy v sobě rozlišit, skoro mi splývaly a ten silnější vítězil. Ať jsem byla sebevíc unavená a blízká tomu se vzdát, přece jsem ho nakonec poslechl Nenáviděla jsem ho, protože mi udělal ze života peklo, a nenáviděla jsem samu sebe za to, že jsem mu to dovolila.
V noci jsem většinou ležela na zádech, zírala do stropu a počítala prasklinky, bylo jich přesně 723. Jak jsem na ty hloupé malé prasklinky upírala oči, vždycky mě rozbolela hlava, ale nutila jsem se do toho. Nikdy se mi nechtělo povídat si s nočními sestrami, které zpravidla podřimovaly nebo luštily křížovky. Byla to pro ně nuda a nesnažily se to skrýt. Často to byly mladé sestřičky ze zdravotní školy, kterým při pohledu na mě dost zatrnulo. Když jsem si lehla na peřinu a cvičila, cítila jsem jejich znechucení."Leslie, chci domů." Bylo to ve čtvrtek ráno a Leslie při své běžné denní vizitě právě dorazil ke mně.
"Marie, to bych si nemohl vzít na svědomí, pustit tě teď domů."
"Slibuju, že nezhubnu, potřebuju se dostat na víkend domů k mámě. Přece se o mě postará," pokračovala jsem a upírala na něj svůj prosebný pohled.
"Nijak mě to netěší, Marie, a moc by mě zklamalo, kdyby ses vrátila z víkendu ještě hubenější."
"Nezklamu Vás!" radovala jsem se a objímala ho.
"Dobře, zítra můžeš jet domů a vrátíš se v pondělí. Zařídím, aby za tebou chodila třikrát denně sestřička, změří ti tlak a zváží tě."
"Jasně," smála jsem se na něj a poprvé po několika týdnech jsem měla celý den výbornou náladu. Pořád jsem něco vyprávěla sestřičkám a ty na mě jenom podezřívavě koukaly. Co se to stalo, že ta uzavřená pacientka najednou překypuje humorem a povídá jeden vtip za druhým. Když se to dozvěděla máma, byla nadšená, že konečně pojedu domů, a já jsem svato-svatě slíbila, že sním všechno, co mi uvaří.
"Chci, abys věděla, že jestli zhubneš, tak ti příští týden zavedeme sondu," to byla Leslieho poslední slova, než se se mnou rozloučil. Sanitka měla přijet v jedenáct, ale já byla nachystaná už v osm. Tašku jsem měla zabalenou a u příležitosti významného dne mi umyli vlasy. Podali mi i kosmetickou taštičku, která ležela zahrabaná hluboko ve skříni, a já se dlouho a pečlivě líčila. S vlasy staženými do ohonu a křiklavě červenými rty jsem vůbec nevypadala špatně. Zamávala jsem z vozíčku sestřičce Birthe a vzala mámu za ruku. Konečně se po sedmi týdnech v nemocnici dostanu zase domů.


3.9. :)

3. září 2011 v 19:55 daily news
...a tak isto ako aj ten včerajší,aj dnešný deň bol akoé každý inýUsmívající se ale bol slniečkový Úžasný čiže o to krajší Mrkající po včerajšej ,,žúrke" vyspinkaná,takže horsa do práce Šlápnul vedle do mesta,za drahým a potom už čo bolo doma treba Usmívající se poobede som sa povyvalovala na slniečku a teraz večer už zas pôjdem dakam out Usmívající se
Čo sa týka papania,tak to bolo tak všelijak,ale mohlo byť aj menej.Smějící se Mamina robila koláče...no ako to by nevadilo,ale s makom...a ja sa neviem maku dožrať..proste ho milujem!S vyplazeným jazykem takže som si nejaké tie 4 kúsky(z každého jeden predsa Mrkající) dala mňam mňam Smějící se a potom som si ešte zo zostávajúceho maku spravila pupačky..teda neviem ako to vy voláte,alebo či to poznáte:rožky nakrájené,zaliate mliečkom a posypané už hocičím S vyplazeným jazykem ja samozrejme makom Smějící se ale to bolo len troškuUsmívající se
Jaj staršne sa mi to páči,ako sa obhajujem,že ,,som toho fakt nezjedla až tak veľa" Smějící se houby! zožrala som toho moc a hotovo! Smějící se takže radšej to uzavriem a idem vonSmějící sečauteeeeeUsmívající se

JEDÁLNIČEK:
Raňajky:zapekaný rožtek so zeleninou
Desiata:jablko,kúsok cukiny
Obed:pečienka s tarhoňou
Olovrant:pupačky s makom
Večera:koláče

2.9. :)

3. září 2011 v 13:13 daily news
Bábiky,včera som zas raz nestíhala,ale tak zabijem sa,ked som rozlietaná? Mrkající
Deň ničím netradičný Usmívající se Ráno pekne dve hodinky vo fitku,potom domka poupratovať a kedžťe mi mamka nenachytsala robotu,mala som trošku volnejší deň,tak som šla s drahým na nákupy potrvín,nech nemusí ísť mamka z roboty,ked bude najviac ľudí.Usmívající se Joooj,baby viete čo to bolo,chodiť okolo tých sladkostí a koláčikov, z ktorých som si vždy dačo vybrala a teraz tomu odolávať...ale ODOLALA SOM! Usmívající se Obedu som však už neodolala,lebo som bola neskutočne hladná,ale zas dala som si úplne minimálne a bolo to zdravé,takže som vcelku spokojná. Ešte som bola spokojná aj poobede,ked som mala všelijaké chute a odolala som karamelovej čokoláde,ktorú fakt že milujem a môj drahý mi ju dobre že do úst nevopchal,ale nedala som si! Síce som to trošku pokazila nanukom ku kávičke,ale tak kedy si dám nanuk,ked nie teraz? Smějící se Aaale čo čert nechcel,večer som to úplne že po.... Kamarátka mi písala,že sa ide na byt piť,tak reku najem sa,aby mi zle nebolo,takže som spraskala rožok s praženicou... pohodaaa...lenže nakoniec som ani nepila,len som si tam chipsy papkala a Colu pila.. no nie som ja úúúžasná? KřičícíSmějící se Klepnúť si po prstoch nabuúce! Ale aspoň som nepočúvala reči od všetkých,že zas nič nejem a tak.. takže aj to bolo na niečo fajn Usmívající se
Babule,idem vás obehnúť,dnešný deň vám zhrniem večer ,tak si ešte užite to slniečko papa Líbající

JEDÁLNIČEK:
Raňajky:activia
Desiata:jablko,hrozno
Obed:kelový prívarok s vajíčkom
Olovrant:nanuk (kuk kávičke)
Večera:2 rožky s praženičkou,pár chipsov

new month-new start :)

1. září 2011 v 18:09 daily news
...každý deň,každý týždeň,každý mesiac,každý rok.... všetko je vždy novým začiatkom! tak sa holky nepozerajme na to,čo sme nestihli,neodržali a že tá váha neklesla tak ako mala...vždy máme šancu na další a další deň! musíme si povedať,že to dokážeme..zajtra,pozajtra..o dva týždne...ale dokážeme! a nie aké sme nemožné,pretože sme neschudli to, čo sme si naplánovali... to nám len kazí dobrú náladu a pozitívne myslenie do dalších plánov a dalších dní! Usmívající se STAY STRONG! Usmívající se
Ani ja som nedokázala to,čo som si povedala, tá váha sa drží už odkedy som pauzla blog a aj potom,čo som sa vrátila...tá hnusná 55! ale ja pôjdem dole! možno nie dnes,možno nie zajtra,ale zanedlho určite! Usmívající se
jaaj kočendy,dnešný deň som sa zastavila až terazSmějící se s mamkou sme boli na cintorínoch,trošku poupravovať hroby.,prababky jednej a druhej.no šak to treba raz za čas,ale myslím,že 99% z vás to nerobí Smějící se a pri jednom tom cintoríne bolo pole s kukuricou..no nenakradneš si? mmmmm baby aká fajnovučká S vyplazeným jazykem predchvílou som dožula Smějící se no a teraz ma čaká už len oddych a večer so zlatinkom Líbající včera som tu nebola..večer som zapla PC kvôli fotočkám,ktoré mám z toho nedeľného fotenia s drahým Usmívající se juuuj baby,nechcem vyzerať namysleno,ale sú neskutočne krááásne Usmívající se (kto chcete,pozrite na facebooku,kto ma nemáte,pridajte si ma kľudne Usmívající se) ach tak som z nich bola taká vytešená,že som úplne zabudla na všetko ostatné,čo som chcela pozrieť Smějící se tak vám prajem ešte krásny dník kočeny Mrkající posielam všetkým veľkú pusu na povzbudenie Líbající

JEDÁLNIČEK:
Raňajky:dva rohlíky s paštékou a zeleninou
Desiata:keksíky
Obed:-
Olovrant:-
Večera:kukurička
POLEPŠÍM SA!
Created by MyFitnessPal - Free Weight Loss Tools