Opäť závidím héliovému balóniku,pretože môže vyletieť tak vysoko,ako by som dnes chcela ja...

Únor 2011

KONIEC!!!

28. února 2011 v 13:57 daily news
Áno holky, som dalšia....

Nebola som tu celý weekend, ktorý bol pre mňa úplne krásny, trávila som ho celý čas s mojim priateľom
A jedlo? No hrešila som jedna radosť, v sobotu som sa etše ako tak držala, včera to však bola katastrofa...koláč, šiška, káva so šľahačkou.. no ukážkové!
A dnes? Znovu som sa o tom všetkom rozprávala s mojim priateľom... veľmi sa o mňa bojí a trápi sa... A TO JA NECHCEM! Dnes sme spolu rok, rozhodla som sa teda, že mu dám taký malý darček i tým, že s tým skúsim skončiť....Neviem, či sa to podarí, či nie, ale skúsim to....sama si neverím a sama to nechcem, ale kvôli nemu... už sa nemôžem dívať ako sa o mňa bojí a trápi sa
Baby, prosím, nehnevajte sa na mňa Ja sem občas prídem pozrieť ako sa máte, rada by som, keby mám aspoň na niektoré z vás kontak i na FB(teda ak by ste chceli (KVETINKA ? ) napíšte mi do správy autorovi, nech nemusíte zevrejňovať ) Ale teraz to tak musím spraviť... Držím vám všetkým palčeky! ľúúúbim vás

25.2. :)

25. února 2011 v 16:19 daily news
Kočendy moje, tak další z tých slniečkových dní ako ste ho prežili?
Ja som dnes zase bola u doktora, tentokrát na CTčko poviem vám, nič moc veru, prežila som, ale už by som si to nerada zopakovala dokonca som nemohla 5 hodín predtým nejesť, čiže od rána, čiže od včera....... no žalúdok mám asi ako gombičku... ale po tak dlhom čase, už ten hlad ani nepociťujem našťastie, výsledky boli v poriadku
dnes sa nám už končia prázdninky, od pondelku znovu nastupujeme tooo zas bude
JEDÁLNIČEK:
Raňajky:nič
Desiata:nič
Obed:2 malé cereálne žemličky
Olovrant:nič
Večera:nič

24.2. :)

24. února 2011 v 15:25 daily news
Čawtee kočky moje zlaté
aký máte dník? Ja tak klasicky prázdninovo-po doktoroch Lebo doteraz som po nich málo chodila, viete
Za to včerajší večer ma zabil, bola u nás na návšteve moja teta, samozrejeme začala, že som dáka...PRÍLIŠ CHUDÁ!!! neuveriteľné, asi by mi to chýbalo, keby mi to nepovie!!! hned sa informovala, koľko vážim meriam a podobne, tak som jej povedala...ale váhu som si pridala, čo som však nečakala hned večer mi písala na nete že podľa môjho BMI som povýživená a nezabudla mi k tomu pridať jedno krásne(ale teraz nie ironicky) viedo( http://tivi.cas.sk/video/820768/su-toto-este-modelky-na-mole-sa-objavili-vychrtliny.html ) POZRITE SI! Tak som ju ubezpečila, že ani mne sa také baby nepáčia, že ja nechudnem, normálne jem, len proste mi nejde pribrať, tak snád sa trošku ukľudnila .
Dnes som bola aj u logopedičky kvôli vysokej škole, nezabudla ani ona komentovať moju postavu. J asi začnem chodiť s ceduľkou ,,NEKOMENTOVAŤ". Dopprčííííííííííííííííc!!!! fakkt ma to štve, ale no nenechám si skaziť náladu predsa
A vám sa ako darí?
JEDÁLNIČEK:
Raňajky:rohlík
Desiata:nič
Obed:zemiačky s postrúhaným syrom
Olovrant:nič
Večera:nič

23.2. :)

23. února 2011 v 16:25 daily news
Helou helou
Tak aký máte dník? Slniečkovo krááááááááásne No ja mám úžasný deň Riešila som prihlášky na VŠ, pozrela som sinejaký ten filmík, teraz sa pôjdem pozrieť do tých múdrych papierov, snád sa aj dačo naučím jedálniček dnes vcelku prijateľný
JEDÁLNIČEK:
Raňajky:rohlík
Desiata:nič
Obed:zemiačky s postrúhaným syrom
Olovrant:nič
Večera:nič

22.2. :)

22. února 2011 v 13:34 daily news
No vykecala som sa z včerajška, prejdime na dnešok... Behanie po doktoroch hned od rána a viete
54213

čo som vybavila.... veľké nič, ten vás pošlem tam, ten tam a nakoniec vám aj tak povedia, že vám nič nie je ....ale nezabudnú pripomenúť, aby ste pribrali wrr! je mi z toho zle! Takže ,,krásny deň" hned od rána dostatočne stresujúci... Už aby bol večer a bola som s mojim drahým, síce po včerajšku sa cítim dosť.. trápne(?).. neviem ten pocit popíať,ale proste nikdy som nechcela, aby sa o tom niekto dozvedel a už vôbec nie on, pretože jeho to trápi viac ako kohokoľvek iného a to je na tom to najhoršie

JEDÁLNIČEK:
Raňajky:malá cereálna žemlička s plátkom šunky a syra
Desiata:nič
Obed:kuriatko s ryžou
Olovrant:nič
Večera:nič

žeby koniec?!?!

22. února 2011 v 13:22 daily news
Babiky moje, úplná katastrofa Včera večer bol u nás môj priateľ.... krásny pohodový večer pri filmíku, ale aj tak som si všimla, že dačo nie je s kostolným poriadkom....Trvalo mi statočne dlho, kým som z neho vytiahla, o čo vlastne ide a už som sa aj začala báť či sa dačo nestalo.... No to, čo mi povedal ma zabilo úplne, pretože som to absolútne nečakala..... našiel mi blog v tej chvíli som bola úplne mimo, nevedela som čo povedať, či mám plakať,alebo sa tváriť ako hrdinka....on bol z toho tiež dosť mimo, čo ma hrozne trápi vraj vedel, že nepapám tak ako by som mala, ale že až takto, to nečakal.... tak som sa mu to snažila dáko vysvetliť, ale ťažko.... bolo mi úplne
5421

strašne.... Neviem, čo mám teraz robiť, rozmýšlam, že to zabalím, všetko... od blogu, cez všetky veci čo mám o ane a začnem normálne jesť... ale ťažko mi to , ked som tak blízko k môjmu cieľu... ale kvôli mojej láske som schopná všetkého.... len neviem, či to zvládnem..toho sa veľmi bojím ... alebo len proste zančem na novom blogu, aj ked si nemyslím, že sem ešte niekedy príde, po tom, čo si všetko prečítal
Neviem kočky, musím si to nechať všetko dobre premyslieť čo chcem-ako to chcem-a či to tak NAOZAJ chcem, inak by to nemalo význam myslite na mňa prosím

Vím jak chutná vzduch - 8.časť

21. února 2011 v 13:00 Knihy
Ráda jsem lehávala na peřině ve spodním prádle, aby všichni
viděli, jak jsem hubená. Většina sestřiček se na mě nemohla koukat, často mě prosily, abych si peřinu přetáhla zase přes sebe. Na Ml ležela jedna dívka, která byla stejně hubená jako já. Taky říkala, že má něco se žaludkem. Když jsem poprvé viděla její hubenou postavu, úplně mi to učarovalo."Vždyť ty jsi úplně stejně hubená," odvětila, když jsem konstatovala, že jsem nikdy neviděla nikoho tak hubeného.
"Ne, to teda nejsem," odporovala jsem jí a dala si ještě jednu cigaretu. Leslie mi cigarety sebral, měla jsem jich povoleno jen pět za den, dokud nepřiberu. Ale často jsem jich vykouřila sedm, protože když přišla na návštěvu máma, vždycky jsem na ní dvě vyloudila. Občas mi vyhověla a hlídala přede dveřmi, abych mohla kouřit u okna. Věděly jsme obě, že to je zakázané, ale řekla jsem jí, že kromě toho už skoro žádné jiné potěšení v životě nemám. V tom mi musela dát za pravdu, a tak ještě ráda dávala pozor, jestli někdo nejde.
Odběry krve, vyšetření střev a gastroskopie byly už tehdy v mém případě uzavřenou kapitolou. Diagnóza teď byla přesně určená: mentální anorexie. Neustále ke mně chodili nějací dietologové a přednášeli mi o kaloriích - jako bych sama neznala kalorické tabulky nazpaměť. Stanovovali mi stravovací plány a já se zapáleně podílela na jejich přípravě, i když jsem tam někde uvnitř dobře věděla, že je nebudu schopná dodržet. Jakmile byla diagnóza jednou daná, absolutně se změnil můj pohled na sestřičky a doktory. Už to nebyli pomocníci na mojí straně, ale nepřátelé, co mě chtějí přemoct. Chtěli, abych jedla, a jediné, co jsem si přála já, bylo nejíst.
Často se mnou mluvili o smrti. Říkali tomu pomalá sebevražda, ale nijak to na mě nezapůsobilo. Za prvé jsem nevěřila, že bych na to mohla umřít; a i kdyby se ukázalo, že ano, tak by mi to stejně bylo fuk. Co mě v budoucnosti čeká? Nic! Jediné,

co se mě nějak dotýkalo, byly máminy slzy, které jí tekly po tváři čím dál tím častěji. Vždyť jsem toužila jen po tom, aby na mě mohla být pyšná, ale to jsem nedokázala. Teď ze mě byla nešťastná a já v srdci brečela s ní. Často jsem se modlila k Bohu, aby mi pomohl uzdravit se a máma se zas mohla smát.
"Půjdeš na vícelůžák." Berit, sestřička, vešla ďo pokoje a za ní
ošetřovatel.
"Cože?" Mozek mi jel na plné obrátky. Když nás bude na pokoji víc, nebudu už moct vylévat kalorické koktejly do umyvadla. Rychle jsem vyskočila z postele, abych si vyklidila zásuvku, která byla plná projímadel.
Na novém pokoji byly kromě mě tři starší ženy. Měly radost, že přišla mladá holka, co jim doďá novou energii. Já jsem jen měla radost z jejich stáří, nemusely by snad přijít na to, že nápoje vylévám. Se všemi jsem se seznámila a za chvíli z nás byly nejlepší přítelkyně.
Hodně mi pomohlo, že byly napůl senilní, protože jsem měla nový nápad, úplně geniální. Schovávala jsem jídlo v igelitových sáčcích pod peřinou a potom ho vyhazovala. Projímadlo už totiž tak dobře nepůsobilo a často jsem si musela vzít i deset tablet, aby byl účinek dokonalý. Opatřila jsem si proto, samozřejmě s Jesperovou pomocí, ruličku sáčků na odpadky, kterou jsem měla připravenou v šuplíku a strčila si ji pod peřinu, když přinesli tác s jídlem. S úsměvem jsem si vzala tác, popřála všem kolem dobrou chuť a pak jsem si jídlo vydatně solila a pepřila. Jakmile byly ostatní pacientky plně zabrané do jídla, otevřela jsem sáček a všechno do něj nasypala. Měla jsem ho pak schovaný pod peřinou, než všechny dojedly a tácy

nám zase odnesli. Když ostatní spaly, vytratila jsem se na WC a spláchla jídlo do záchodu. Sestřičky ze mě měly zase radost bylo očividné, že dělám pokroky a sním všechno, co mi dají' nemohly přece tušit, že to všechno končí v kanále.

Po měsíci v nemocnici ukazovala váha 36,2 kilo. Musela jsem vynechat svůj obvyklý litr a půl vody, abych zjistila, kolik vlastně doopravdy vážím. Měla jsem podezření, že jsem možná přibrala, tak jsem se chtěla přesvědčit a vodu nevypila. To ale bylo pozdvižení, Leslie se přihnal ke mně na pokoj a v obličeji měl vztek.
"Marie, jak je možné, že hubneš, když mi všichni hlásí, jak dobře jíš?"
"To já nevím, Leslie," zkusila jsem to na něj s úsměvem, ale neobměkčilo ho to.
"Ode dneška nesmíš kouřit!"
"Cože?" Chce mě připravit o cigarety?
"Kouřením spaluješ kalorie a to pro tebe při téhle váze není únosné a stejně tak nesmíš chodit do společenské místnosti." Byla jsem z toho šílená. To mám celý den jenom ležet v posteli? Rozbrečela jsem se, ale k ničemu to nebylo, Leslie odešel z pokoje a já se ze všech sil snažila přivolat sestřičku.
"Chci si zavolat," ječela jsem jako smyslů zbavená. Berit, očividně seznámená se situací, mi s úsměvem podala telefon. "Mami, chtějí mi sebrat cigarety," brečela jsem.
Máma slíbila, že si s nimi odpoledne promluví, a já doufala, že sejí podaří je přesvědčit, že potřebuju mít něco, co mi dělá radost.
To, že mi zakázali chodit do společenské místnosti, mi ani

tolik nevadilo. Stejně už jsem měla plné zuby ostatních pacientů a jejich řečí o tom, co jim je a není.
Odpoledne se mi podařilo přemluvit Leslieho, aby mě aspoň máma směla vozit v kolečkovém kresle. Ohledně cigaret stál ale pevně na svém, nenáviděla jsem ho, zeje na mě tak zlý.
Toho večera mě máma s Jesperem odvezli dolů do haly, kde jsem snědla vodovou zmrzlinu. Vzpomínali jsme na dřívější časy a smáli se a smáli. Když jsem potom ležela v posteli a poslouchala, jak ostatní chrápou, brečela jsem. Skončí tohleto vůbec někdy?
Cítila jsem se rozpolcená na dvě půlky -jedna Marie byla ta rozumná, co si přála, aby byl život zas takový jako dřív, a druhá, nová Marie, se zase snažila všechno vměstnat do schémat a přísně sledovala každý pohyb, který jsem udělala. Sehnala jsem si z knihovny nějaké kuchařky a každý večer si v nich četla. Ležela jsem s baterkou pod dekou a užívala si ta skvělá jídla. O půlnoci jsem světlo zhasla a často ještě několik hodin ležela a poslouchala hlasy z chodby. Měla jsem hodně málo pohybu, který by mě unavil, a tak byly noci dlouhé. Ve snu se mi často zdálo o jídle, a když jsem se ráno probudila, žaludek mi křičel hlady.
Každé ráno se odehrával stejný rituál. Berit přinesla váhu a já na ni zvesela hupla. Díky projímadlu jsem nemohla přibrat a můj malý trik s odpadkovými sáčky se postaral o to, že moje váha neustále klesala. Tove přicházela dvakrát týdně, ale o nějakém pokroku nemohla být řeč. Rozhodně jsem nebyla ideální pacientka. Často jsem ji ignorovala, a když jsem jednou cestou na vyšetření nakoukla do svého chorobopisu a přečetla si, že mě považuje za nezralou, propast mezi námi se už neda-
la překonat. Měla jsem pocit, že jedná za mými zády, a jestli vůbec kdy měla nějakou šanci získat si moji důvěru, tak teď byla už nenávratně pryč. Poprosila jsem Leslieho, aby už za mnou nechodila.
Když Leslie odjel v létě na 14 dní na dovolenou, zhroutil se celý můj svět. Tajně jsem ho milovala a ty dva týdny se mi po něm šíleně stýskalo. Naše láska s Jesperem teď klesla na minimum, přesto za mnou věrně chodil čtyřikrát týdně. Vždycky jsem ho ráda viděla, ale ulevilo se mi, když šel zase domů. Neměla jsem mu co nabídnout, nepřibírala jsem a ta krásná Marie už byla minulostí.
Když jsem po dvou týdnech spatřila Leslieho opálený obličej, rozlilo se mi celým tělem horko. Lehla jsem si na peřinu, aby mě viděl. Když vešel, pořádně mě objal a já se k němu přitiskla. Přála jsem si, aby mě nikdy nepustil a vzal mě k sobě domů, pryč z té pitomé nemocnice. Ale Leslie nebyl ani zdaleka tak naďšený jako já. Byl zklamaný, že vážím 35 kilo, a hněď se rozpovíďal o tom, jak to vypaďá s mojí buďoucností ve fakultní nemocnici.
"Dáme tě na jednolůžkový pokoj, kde budeš pod dohleďem celých 24 hodin."
"Pod ďohledem?" podívala jsem se na něj tázavě.
"Marie, jestli na to nemáš umřít, tak s tebou bude muset být sestřička 24 hodin denně." Určitě si ze mě střílí, mě nikdo 24 hoďin ďenně sleďovat nebuďe, to teďy ne.
"S tím teďa rozhoďně nesouhlasím," křičela jsem vztekle.

"Ale měla bys, pokuď nechceš, aby to ďošlo tak daleko, že bychom ti museli ďávat nitrožilní výživu." Upírala jsem na něj nenávistný pohled a přála si, aby byl zpátky na tom ostrově, z kterého se právě vrátil. Nitrožilní výživu? Mně? Nikdy, hnusilo se mi jenom pomyšlení, že by mi dali do nosu sondu, hadičky nenávidím. Brečela jsem, zoufale prosila, aby mě nechal na pokoji s ostatními, a slibovala, že určitě přiberu, ale nevěřil mi. Slzy se mi jen koulely, když přišla máma a utěšovala mě ve svém náručí.
"Vem si mě domů, mami." Máma byla bez sebe a šla hledat Leslieho. S pláčem se vrátila zpátky, nezmohla nic. Stál pevně na svém rozhodnutí a nechystal se ho změnit, dokud se neukáže nějaký pokrok. Se slzami v očích jsem se loučila se svými spolubydlícími, když mě odváželi.
a jednoduše jsem je nechápala. Proč trápili sami sebe den za dnem, když mohli kdykoliv přestat? A přesně tohle říkali všichni i mně. Proč Marie? Kdybych to jenom sama věděla.
Kéž bych tak byla malý ptáček a mohla od nich ode všech uletět někam pryč. Daleko od jídla a hlasu, co mám v hlavě. Byla jsem si vědoma toho, že jsem nemocná, ale neměla jsem sílu sama se uzdravit. Často jsem večer v posteli meditovala, ale vždycky to skončilo tak, že mé myšlenky ovládl ten hlas. Občas na krátkou chvíli zmizel a to bylo krásné. Tehdy jsem mohla být sama sebou a smát se a věřit, že i já mám nějakou budoucnost. Budoucnost, ve které budu veselá a šťastná. Doufala jsem, že se stane zázrak a já potkám někoho, kdo mi bude schopný pomoct vystoupit ze začarovaného kruhu. Jsem si jistá, že by mi máma a Leslie pomohli, kdyby věděli jak, ale oni nedokázali pochopit mou nemoc tak, jak jsem ji chápala já. Snažili se ze všech sil proniknout k té pravé Marii, ale už bylo pozdě. Vnitřní hlas mi přikazoval dělat věci, které by mě dřív ani nenapadly, a moje myšlení tím za tu dobu bylo už poznamenáno.
A možná právě proto jsem se téměř nedokázala identifikovat s nemocnými lidmi z těch knížek, které jsem četla. Prostě a jednoduše jsem je nechápala. proč trápili sami sebe den za dnem, když mohli kdykoliv přestat? A přesně tohle říkali všichni i mně.. Proč Marie? Kdybych to jenom sama věděla. Mnohokrát jsem přemýšlela o tom, proč jsem onemocněla právě já. Měla jsem spoustu možností! Bylo to skutečně proto, že jsem tolik toužila být krásná a štíhlá a skrze to dosáhnout úspěchu, nebo to bylo kvůli tomu, že jsem sama sebe nenáviděla, protože jsem cítila, že nic nezvládám? Byly to nezhojené jizvy z dětství, kvůli kterým jsem znovu toužila být malá a neviditelná, aby se o mě strachovali jako o malé dítě?


21.2. :)

21. února 2011 v 12:40 daily news
No cicky moje, konečne som tu nas5 . Plesík a prehliadka dopadli nadmieru perfektne z čoho som nesmierne nadšená, kedže choreografiu som vymýšľala ja všetko bolo tak ako malo, proste skvelý večer čo sa týka jedálničkov, tak nič moc, kedže celodenný zhon, nestíhala som... o to lepšie .
Dnes sa podaktorým z nás začali prázdninky, takže si aspo§ oddýchnem, papať budem koľko ja budem chcieť, tak je to fajn idem vás obehnúť, čo máte nového za ten čas čo som tu nebola, zatiaľ pekný dník, neskôr pridám jedálniček


JEDÁLNIČEK:
Raňajky:2 toastové chlebíky s plátkom šunky a syra,čínska kapusta
Desiata:kúsok koláčika
Obed:malý rezník v cestíčku s ryžou
Olovrant:nič
Večera:nič

16.2. :)

16. února 2011 v 18:18 daily news
Čawte kočendy
no dnes je deň ,,D" . Hned od rána mi začalo štrajkovať brucho, takže som nešla ani do školy a nastúpil ,,dietny deň" Stihla som sa ešte naraňajkovať, čo tomu bruchu moc nepomohlo, no a potom sa to už viezlo...

JEDÁLNIČEK:
Raňajky:cereálie s mliečkom
Desiata:nič
Obed:1,5 suchého rohlíka
Olovrant:2 malé cereálne žemličky
Večera:nič

no a pila som strašne ,,chutný" zelený čaj.... ble keby aspoň trošku medu, ale bol takýý horký.. nonič, prežila som, už si cuckám minerálku
Ale vcelku mi tá dnešná strava takto vyhovovala....
BABYYY, PRIDÁVAJTE SA, POZÝVAJTE VŠETKY SVOJE SPRIATELENÉ BLOGERKY,ALEBO MôŽTE TÚTO SKUPINU ZVEREJNIŤ AJ NA VAŠOM BLOGU!!! NAŠA FACEBOOKOVÁ SKUPINA  --> TU <--
PRIDÁVAJTE ODKAZY,ČLÁNKY,OBRÁZKY...KOMENTUJTE,KRITIZUJTE VŠETKO,ČO VÁS NAPADNE!!!

15.2. :)

15. února 2011 v 18:53 daily news
Hellou kočendy
tak čo dnes? no ja sa moc nemám čím chváliť v škole ,,veselo" a doma ešte ,,veselšie" čo sa nezabudlo odzrkadliť na mojom jedálničku ani nechcite vedeiť, lebo som nahnevaná sama na seba, jediné pozitíum je, že som odolala čokoláde, ktorú mi silou mocou na nikoľkokrát ponúkala spolužiačka

A ešte sa vám musím pochváliť so včerajškom :) dostal som naaaajkrajší darček od môjho drahého :) a takýýý obrovskýýýý dala som aj fotečku, nech to máte v plnej kráse už len zahryznúť


srdiečko

JEDÁLNIČEK:
Raňajky:rohlík s plátkom šunky a čínskou kapustou
Desiata:rohlík s plátkom šunky
Obed:kuracie prsia s ryžkou
Olovrant:nič
Večera:nič
 No dnes povinne raňajky, obed s mamou, takže mi naložila, aj to čo nemusela a povinnne zjesť! zajtra s ňou nebudem, takže aj jedálniček by mal byť lepší držte mi palčeky takisto na vás myslím :-*

14.2. ♥

14. února 2011 v 14:18 daily news
Čawte moje zlaté :)
dúfam, že ste mali dnes krásny deň, i ked pre niekoho možno deprimujúci tým Valentínom...
ovecky
Ale pre niekoho možno o to lepší To už nechám na Vás. Ja som mala, teda ešte mám deň vcelku OK :) V škole som astretla asi milion krát jednu úúúžasnú osôbku (že Adi?)no a hned to bolo o čosi lepšie
No a aby som nezakecávala moc, slúbila som ten jedálniček... už teraz sa desím to písať, ale predsa idem na to

JEDÁLNIČEK:
Raňajky:chlebík s (hnusnou)paštékou :/
Desiata:chlebík (áno znova-musela som) s plátkom syra
Obed:kuracie prsia s ryžkou
Olovrant:nič
Večera:nič

no nie som spokojná... ale budem sa snažiť lepšiť

13.2. :)

13. února 2011 v 11:20 daily news
Čawte kočky moje zlaté
ako w-endujete? snád vás tá zima neodradila vybehnúť von lebo mňa nie! včera sme behali s mojim drahým po nákupoch-maximálne sa vydarili- on si kúpil aj čo nemusel a ja nič
Aaaaa, rozhodla som sa, že od zajtra (áno, až od zajtra! ) začnem písať ajja jedálniček a koľko pohybu som za ten deň mala bííída bííída Malo by mi to  pomňcť menej papať, lebo klamať vám nemienim a niekedy, keby som mala napísať všetko, čo som skostňovala, tak si myslíte, že som týždeň nejedela Takže takto by to malo byť fajn,aspoň ma to donúti sa kontrolovať a samozrejme ked ma to nedonúti, tak to skritizujete VY! a to bude HANBAAAAAA
No dobre herečky moje zlaté,idem sa hýbať poobede sem ešte dobehnem aby som pridala dačo new, aj vás všetky obehnem, čo máte nové pekný dník zatiaľ

9.2. :)

9. února 2011 v 16:23 daily news
Ahojte kočky
ako sa dnes máte? podla mňa je krásny deň, i ked nie najteplejší,ale to slniečko človeku hned dodá viac energie takže vcelku som spokojná, i ked v škole to bola znovu zaberačka papala som menej, ako som chcela, čo je super, snád mi to do večera vydrží, maximálne nejaké to jablčko budúci týždeň idem totiž na ples, čiže potebujem mať ppstavičku do šiat ako lusk a ešte aj máme módnu prehliadku, takže si nemôžem dovoliť, aby mi špeky trčali kade tade snád sa mi všetky vydarí podľa plánov a tak isto aj vám

Vím jak chutná vzduch - 7.časť

8. února 2011 v 16:21 Knihy
Hned druhý den mě odvezli na endoskopické vyšetření aby se mi podívah na střeva. Den předtím jsem se vyhnula'večeři protože jsem dělala, že spím, a tak když mi před vyšetřením dali projímadlo, šla ze mě jen voda. Máma si vzala volno z prače, aby mě na to vyšetření mohla doprovodit Tolik jsem se bála, že to bude bolet, až jsem jí málem prozradila, že mi nic není. Ale přinutila jsem se být silná a zvládnout to. Bylo nutné najít cestu, jak je přesvědčit, že nemám anorexii, Leslie, můj doktor, se o ní v souvislosti se mnou už jednou zmínil
Vyšetření bylo bolestivé; klečela jsem na všech čtyřech s kukátkem zastrčeným do zadku a dovnitř mi pumpovali vzduch
aby byla střeva lépe vidět. Křičela jsem bolestí, vzduchem se mi úplně nafouklo břicho a mámu poslali za dveře, když je začala prosit, aby toho nechali.
Jak se dalo čekat, nenašli nic a poslali mě na další vyšetření. Měla jsem špatné svědomí, že jsem jim neřekla pravdu, ale teď už jsem se svého plánu nemohla vzdát. Ráno jsem vážila 38,3 kilo, a když jsem slézala z váhy, byla jsem na sebe pyšná. Dřív jsem se nikdy nezapomněla dojít před vážením vymočit, ale brzy jsem toho nechala. Teď jsem naopak vždycky vypila tolik vody, kolik se do mě jenom vešlo, abych udělala Lesliemu a sestřičkám radost. V jejich záznamech váha neustále stoupala a všichni mě chválili.
Vyšetření krve nic nového nepřineslo a oni se čím dál tím častěji zmiňovali o anorexii. Abych jim ukázala, že vůbec nechápu, o čem to mluví, a aby byli spokojení, souhlasila jsem, že si na to téma přečtu nějakou odbornou literaturu. Vypůjčila jsem si z nemocniční knihovny všechny knížky, které se týkaly poruch příjmu potravy, a četla jsem je jednu za druhou. S údivem jsem koukala na obrázky hubených lidí a nemohla jsem se docela ubránit závisti. Takhle hubená jsem rozhodně nebyla, já byla mnohem tlustší. Často jsem si obrázky večer nalistovala a pozorně šije prohlížela. Kdyby se mi jen podařilo být takhle hubená, to bych byla šťastná. Má posedlost štíhlou postavou nebrala konce, a když mi začalo docházet projímadlo, zmocnila se mě panika.
Zavolala jsem Jesperovi a ten slíbil, že mi z lékárny nějaké přinese. Když jsem pokládala sluchátko, ulevilo se mi. Teď jsem musela ještě zajistit, aby nepřinesl prášky nahoru na pokoj. Zavolala jsem mu znovu a poprosila ho, aby na mě počkal večer v sedm dole v hale.
Měla jsem radost, když jsem viděla jeho malý červený fiat
zahýbat za roh. Ani ne tak proto, že se s ním zase uvidím, ale protože jsem věděla, že má v kapse bundy čtyři balení projímadla. Celá rozzářená jsem mu dala pusu, rychle jsem mu strčila ruku do kapsy a dala si ty čtyři balení do batohu.
"Pročs chtěla, abych je přinesl?" zeptal se a rukou mi přejížděl po levém prsu.
"Protože neutralizují žaludeční kyseliny, což právě potřebu-ju, říkají to nahoře na oddělení." Skočil mi na to a já ho vzala s sebou na záchod a dopřála mu jednu rychlou dávku sexu jako poděkování. Musím přiznat, že tehdy už jsem ho nemilovala, ale potřebovala jsem mít někoho, kdo mě rná rád. On už mě taky nemiloval, jak mi pověděl později, myslel si ale, že by mi to bylo líto. Zahráli jsme si chvíli karty a pak jsem šla zas nahoru, vzala si čtyři tablety projímadla a šla spát.Váha ukázala 37,8 kilo. Zatraceně, sestřička se objevila naprosto nečekaně a já nestihla vypít litr a půl vody jako normálně.
"Ty už jsi zase zhubla?"
"Fakt?" ptala jsem se s údivem v hlase a uvnitř se mi rozlévala radost.
Cha chá! Nedonutili mě přibrat, i když jsem tu jedla víc než celé měsíce předtím. V duchu jsem děkovala projímadlu a nasadila skleslý výraz, když přišel na vizitu Leslie, který tedy rozhodně nijak nadšeně nevypadal.
"O co se to tu pokoušíš, Marie?"
"O nic," odpověděla jsem a dala se do pláče. "Ptáte se mě, ale doktor jste přece vy," zaútočila jsem, "proč už jste sakra dávno nezjistil, co mi je?" Podívala jsem se na něj a z očí mi sršely blesky. Najednou jsem ho nenáviděla, ať jde do prčic, stejně mi nakonec prd pomůže.
"Máš anorexii, Marie," pokračoval a to mě naštvalo ještě víc.
"To je blbost, vypadám snad jako ty vyzáblí kostlivci v těch vašich pitomých knížkách? Ani náhodou!" řvala jsem a práskla s nimi o zem.
"Ale ano, vypadáš," ozval se tiše a já demonstrativně vytáhla ze šuplíku cigarety.
"Tady uvnitř kouřit nesmíš, vždyť to víš."
"Je to kruci můj život," brečela jsem a přetáhla si deku přes hlavu. Cítila jsem, jak mě vzal za ruku. Zvedla jsem hlavu
a položila mu ji na prsa. Stál tam a mlčel celých pět minut a pak odešel.
"Přijde za tebou psycholog," prohodila sestřička Berit, když přede mě stavěla tác s obědem.
"Kdo? Nemám chuť se bavit s nějakým psychologem." Naštvaně jsem odstrčila tác, vstala z postele a šla do kuřárny. Berit běžela za mnou.
"Koukej se vrátit a sníst to!"
"Nemám hlad!" zavrčela jsem a obrátila se k ní zády. Zanedlouho přišel Leslie a zeptal se mě, proč nechci mluvit s psychologem. Potahovala jsem urputně z cigarety a snažila se ubránit slzám.
"Nic žrát nebudu, abyste věděli," odpověděla jsem vyzývavě a usadila se v křesle. Když teď vyšlo najevo, že mám anore-xii, nemusela jsem už předstírat, že mám chuť spolupracovat. Jíst mě nikdo jen tak nepřinutí, nevzdám se dobrovolně jediné věci, kterou skvěle zvládám.
Psycholožka To ve se vplížila do pokoje. Měla křehkou postavu s úzkým obličejem, který nebyl za tlustými brýlemi skoro vidět. V jejím vystupování bylo něco, co mi lezlo na nervy. Posledních pár týdnů jsem často cítila, jak mě ostatní pěkně štvou. Vždycky jsem bývala taková veselá a otevřená holka, a teď jsem byla podrážděná a uzavřená. Jediný člověk, s kterým jsem dokázala vyjít, byla máma. Brala mě takovou, jaká jsem, přestože měla ve tváři jasně vepsaný zármutek nad mojí nemocí.
"Jak se ti tu vede?" Tove se na mě zkoumavě dívala.
"Mám se dobře," usmála jsem se. Je slepá, nebo jenom bl-
ba? Ležím tu na peřině a vypadám jak kostlivec, tak co si asi myslí? Že jsem šťastná holka, která pevně drží život ve svých rukou? Už teď jsem ji nenáviděla!
"Pověz mi něco o tom, na co myslíš," zaštěbetala. Popuzeně jsem se na ni podívala. Snad si nemyslí, že se z nás za těch pět minut staly kamarádky?
"Ani nevím," reagovala jsem s pohledem upřeným na svoje vyhublé ruce. Je fantastické, že něco může být tak tenké, pohladila jsem se po ruce a užívala si ten dotek. Hodně dlouho se mě nikdo nedotýkal. Doktor pověděl Jesperovi, že dokud jsem v tomhle stavu, nesmí na sex se mnou ani pomyslet. Ulevilo se mi, když za mnou šokovaný přišel do pokoje a řekl mi to. Od té doby uběhlo už 14 dní a jediným fyzickým kontaktem byly polibky a objetí.
Tove na mě dál zírala přes ty ohyzdné brýle. Obrátila jsem pohled na své modelingové album, které leželo na posteli vedle mě. S nadšením jsem ho ukazovala ostatním, aby viděli, jak krásná jsem kdysi byla. Všimla jsem si, zeje zvědavá, naklonila se prese mě, aby taky viděla.
"Jaké to bylo dělat modelku v Japonsku?" pousmála se.
"Prima." Podala jsem jí album a sledovala její výraz, když jím listovala. Bylo jasné, že to na ni zapůsobilo!
Hodina s ní rychle utekla, a když odcházela, vesele jsem jí zamávala na rozloučenou. Ukázalo se, že je docela milá, ale ani za nic bych se jí nesvěřila se svými myšlenkami, které se postupem času zamotaly tak jako ještě nikdy. Vždyť mě vůbec neznala a ten odpor, co se jí zračil v obličeji, když si prohlížela mé tělo, mě jenom utvrdil v tom, že je jednou z řady těch, co mě nikdy nemůžou pochopit.


8.2.:)

8. února 2011 v 16:03 daily news
Aaach holky, jak tak čítam, ako sa vám všetkým darí, som nehorázne šťastná,ale na druhej strane ma úplne zožiera ako sa mne nič nedarí, lebo som tu ako pod policajným dozorom.. čokoľvek by som chcela skryť, nedá sa... ale ja nabehnem nanovo a zvládnem to! neviem síce ako, ale ja na to prídem v škole máme toho až ...no veľa! čiže preto tu bývam malinko,ale budem sa snažiť chodiť sem častejšie,aby som aj od vás naberala ianšpiráciu a energy
dnes pridám dalľiu časť Vímjak chutná vzduch, a nezabudnite na našu FB skupinu:--> TU <--
krásny zvyšok dňa všetkým!!

2.2.2011

2. února 2011 v 16:50 my photos
TAK HOLKY, TOTO SÚ MOJE FOTKY Z DNEŠNÉHO DŇA... JE MI ZLE, KEĎ SA NA NE DÍVAM A ČAKÁM AJ OD VÁS PORIADNU KRITIKU,ABY MA Už KONEČNE NIEČO NAKOPLO!!!1111
2222
3333
4444
5555
66666

10 druhov diét

2. února 2011 v 14:07 Chudnutie

1. Diéta podľa krvných skupín

Jej podstatou je rozdelenie vhodných a nevhodných potravín podľa krvnej skupiny. Podľa tohto vzorca sú ľudia rozdelení do štyroch kategórií - pestovatelia /skupina A/, lovci /skupina 0/, kočovníci /skupina B/ a moderný typ /skupina AB/. Diéta pomáha nielen pri chudnutí, ale i pri poruchách s trávením a bolestiach hlavy.

2. Oddelená strava

Jednotlivé suroviny a pochutiny sú súčasťou dvoch hlavných skupín a dvoch podskupín. Do hlavnej živočíšnej patria všetky druhy mäsa a mliečne výrobky. V hlavnej rastlinnej sú napríklad strukoviny, chlieb, syr tofu, zemiaky a ryža. Zeleninovú podskupinu tvoria všetky druhy zeleniny, kečup, horčica a huby. Ovocnú podskupinu samozrejme ovocie a všetky výrobky z neho. Počas dňa môžete zjesť ľubovoľné množstvo jedla, len v ten jeden konkrétny deň nemôžete kombinovať jedlá z hlavných skupín, jedlá z podskupín a ovocnú podskupinu s hlavnou živočíšnou skupinou.

3. Kapustová diéta

Hlavným pokrmom je kapustová polievka s rôznymi prídavkami. Receptov je niekoľko, no vždy musíte dbať na výraznú prítomnosť kapusty. Pokiaľ to nie je určené inak, v jednotlivé dni môžete jesť ľubovoľné množstvo polievky a potravín určených pre tento čas. Jednotlivé dni vyzerajú takto: 1. ovocie okrem banánov, 2. zelenina okrem zemiakov, 3. ovocie okrem banánov, 4. dva banány, 5. 25 dg uvareného hovädzieho mäsa, 6. 25 dg uvareného kuracieho mäsa, 7. zelenina a nesladené šťavy. Diétu nemôžete držať viac ako 7 dní a opakovať ju môžete až po dlhšej prestávke.

4. Ryžová diéta

Využíva čistiacu a vodu viažucu silu ryže. Vďaka tomu za krátky čas schudnete viac kilogramov. Uprednostňuje sa tmavá naturálna pred bielou. Počas dňa skonzumujete 250 gramov bez soli uvarenej ryže. Kombinovať ju môžete s ovocím a nesladenými šťavami.

5. Banánová diéta

Toto ovocie sa stáva doplnkom za troma hlavnými jedlami dňa a úplne nahrádza desiatu a olovrant. Dodáva telu veľké množstvo energie a odkysľuje ho, čím pomáha žalúdku. Prísny režim trvá tri dni a okrem banánov môžete jesť rôzne ovocie, zeleninu a na pare dusené mäsá.

6. 90 dňová diéta

Jej úspech je vraj zaručený. Nevýhodou je veľmi prísne stanovený režim, ktorý sa ťažšie dodržiava zamestnaným ľuďom. Je určená človeku s vyššou nadváhou a zaručuje nevrátenie sa schudnutých kilogramov. Počas troch mesiacov opakujete pravidelné štvordňové cykly, ktoré sú ukončené piatym vodovým dňom. Môžete počas nej konzumovať aj sladkosti.

7. Hannasaki

Priam zázračný druh zeleného čaju. Je vyrobený čisto na bylinnej podstate. Okrem odbúravania tukov pôsobí aj na mnohé iné choroby, napr. zvýšený cholesterol, astmu, kožné problémy. Pije sa pravidelne každý deň a prášok sa môže zalievať aj niekoľkokrát za sebou. Sľubuje šesť kilogramový mesačný úbytok na hmotnosti.

8. Makrobiotická diéta

Je postavená na čistých biopotravinách. Počas jej dodržiavania by ste sa mali vyhnúť konzumácii tropického ovocia, kávy a cukru. Jedia sa výlučne celozrnné a cereálne potraviny. Na jej úspech stavila už nejedna celebrita, Madonna nevynímajúc.

9. Citrusová diéta

Na začiatku treba upozorniť na to, že by sa jej mali vyhnúť ženy alergické na exotické plody. Za tri dni sa zbavíte 1 - 2 kilogramov. Vynechajte hotové jedlá a zamerajte sa najmä na zeleninu. Všetko podporte pravidelnými dávkami citrusov alebo ich štiav. Šťavy ale vždy zrieďte vodou, aby ste si nepoškodili žalúdok.

10. Pohyb

Žiadna diéta nie je plne účinná, ak zmenu stravovania nespojíte aj so zvýšenou pohybovou aktivitou. Je úplne jedno, či zvolíte aerobik, pilates, nejaký šport alebo rýchlu chôdzu. Podstatné je to, aby ste nezostali sedieť a vydali zo seba viac energiu, ako jej prijmete.
Created by MyFitnessPal - Free Weight Loss Tools